Písničky na Alpha Female nepostrádají nadšenou energii první desky a současně jsou o něco domyšlenější a kompaktnější, snad vlivem producenta Jaze Colemana. Zvuk je mohutný, jak se patří, skladby plynou spíše ve středním tempu, jsou valivé, nespěchající a téměř hypnotické v duchu nejlepší tradice staršího hardrocku a metalu.

I když v souvislosti s Gaiou se často mluví o RATM a o crossoveru, většina písniček na Alpha Female nezní bůhvíjak "současně", spíše jako klasický rock. Jen ojediněle nás překvapí mírný nájezd k funku, který po chvíli zase zmizí v hutné kytarové mase. Je třeba ocenit, že členky kapely vynechaly módní emo-prvky a podobná cingrlátka, které jsou momentálně "in". I zpěv je vcelku podařený, ne snad vynikající, ale v rámci desky stoprocentně funkční. V táhlých halekačkách je dostatečně naléhavý, posmutnělý. Zbytečně se tu nekřičí, emoce jsou přesně odměřené.

Deska Alpha Female nestojí na jednom hitu a zbytkové "vatě". Všechny písničky jsou téměř rovnocenné, jedna potěší nadprůměrným riffem, jiná zase melodií zpěvu. Omluvte jen legrační angličtinu a užívejte si normální poctivý český rock.

Gaia Mesiah: Alpha Female, Universal 2007