Novinka pojmenovaná Co jsem to proboha udělal? nese podtitul Úvahy a povídky. O sobě tu říká: "Já jsem duší vypravěč. Snažím se bystře reagovat na zprávy z mého bezprostředního obyčejného světa; učinit smysluplným to, co kolem sebe vidím; ovšem už s otázkou: Viděli jste to, co já?"

K takové zpovědi ho přiměla německá badatelka, která se ho ptala na politické otázky. "Nemám schopnosti profesionálního sportovce," odpovídá Fulghum, "nemám na to, být astrologem, fyzikem, teologem, kuchařem, historikem, politikem, psychiatrem či taxikářem."

V americkém Seattlu, kde bydlí, když zrovna není na Krétě, má naproti domu základní školu. Jednoho dne viděl, jak stresovaná matka křičí na neméně stresovaného syna otázku: "Cos to, proboha, udělal?" Fulghuma samozřejmě hned napadlo, že stojí za to zeptat se podobně i dospělých: Co to, kristepane, vyvádíš? Kdo si myslíš, že jsi?

Ptá se a kreslí přitom nádherné scény, třeba jak se manžel po desetiletém soužití rozhodne nocovat v koruně stromu na vlastní zahradě. Všem je pro smích, je to společensky nemožné v jeho věku, ale je to jeho forma protestu. Pokud nebude pršet, tak to zítra udělá, dodává Fulghum.

Nebo přemýšlí, co pro něho znamená, že čtyři mužské generace v jeho rodině jezdily na koních. Svěřuje se, co ho napadlo minulou noc. Pokaždé to vypovídá ještě o něčem důležitějším než o tom, co zrovna prožil.

Je dobře, že je vypravěč. Má totiž lidi rád a radost ze života tak dovede předat.

Robert Fulghum: Co jsem to proboha udělal?

Argo, přeložili Lenka Fárová a Jiří Hrubý, 208 stran