Článek
Cestou za tímto poznáním se vydala Libanonka Athéna, vlastním jménem Sherine Kalil, jejíž příběh vyprávějí lidé, kteří ji poznali. Byla to kněžka, která rozuměla silám přírody, říkají.
Pracovala v supermarketu, v bance, prodávala pozemky, ale v žádném z těchto povolání neopomněla projevit kněžku, kterou v sobě měla. Dokázala totiž uvolňovat vnitřní energii druhých.
Člověk mívá vlastní sen
Snad jí byl tento dar svěřen už při narození v Rumunsku, matka cikánka ji hned potom nabídla k adopci. Vybrali si ji libanonští manželé Kalilovi, kteří brzo zjistili její mimořádné schopnosti. V Bejrútu, kde žili, dokázala malá Sherine poznat, že druhý den potečou po ulicích potoky krve.
Nikdo nevěřil její úzkosti, město bylo považováno za oázu krásy a klidu na Blízkém východě. Jenomže den nato propukla občanská válka, dvacet šest lidí zahynulo v autobusu, začalo se bojovat na ulicích. Rodiče se s dívkou vydali do Londýna.
Na studiích se seznámila s Lukásem Jenssenem-Petersenem a narodil se jim syn Viorel. Cítila poslání stát se matkou. "Nepocítím-li, jak ve mně roste život, nedokážu dál přijímat život zvenčí." Manžela však donutila zanechat studií, aby rodinu lépe uživil, a on ji opustil. Vzala jsi mi sen, jdu pryč, vysvětlil.
Po rozvodu se vydala za útěchou do kostela. Pastor jí však odepřel svátost oltářní, protože v ten týden podepsala rozvod: "Církev to zakazuje." Athéna byla zoufalá, už "druhá rodina" jí opustila.
Hledání vrcholu
Čím jsme určeni? Kdo jsme a jaké je naše poslání? Co dává člověku spokojenost? To vše potřebovala zjistit, aby porozuměla sama sobě. Vydala se proto hledat biologickou matku. Všichni chceme vědět, odkud pocházíme. Ve filozofické rovině je to základní otázka lidské bytosti, říká autor.
Athéna ji našla ve městě Sibiu. Vrátila se posilněna setkáním s ní. Coelhovi přitom nejde o vylíčení Athénina tragického osudu. Její cestu tanečnice, která při seancích v Portobello Road dokázala v lidech uvolňovat netušené síly, využívá ke zdůraznění návratu k přirozenosti života.
"Náš čas na této zemi je posvátný a my musíme velebit každý okamžik," říká. "Co nás nutí, abychom ve čtyřiceti letech měli stejné tělo jako v mládí? Copak je možné zastavit čas?" ptá se zároveň. Proč neoslavujeme ten zázrak, že jsme na světě? Proč nejdeme vzhůru k vrcholu?
Vrchol života každého z nás je podle něho skryt v nitru a můžeme k němu dospět, jen když ho přijmeme za vlastní. Chce to jen naslouchat sám sobě. Říká se, že čas jsou peníze, ale platí to po celý den? Lidský úděl je přece žít s druhými. Potřebujeme k tomu ale lásku, pozornost blízkých, dodává ještě.
Coelhovi jako už tolikrát pomáhá náboženská víra, nevzývá však jediného Boha, ale respektuje i rozhodnutí těch, kdo "pohansky" velebí Velkou Matku jako stvořitelku i projev života. Skutečný, pozemský život staví nad všechny hodnoty. Možná i proto jsou jeho knihy přeloženy do 362 jazyků a vycházejí ve 150 zemích světa.
Paulo Coelho: Čarodějka z Portobella
Argo, přeložila Pavla Lidmilová, 263 stran