Pohádka o zlém čaroději Rudovousovi, dívkách začarovaných v labutě a o princi, zamilovaném do něžné Odetty, dojímá generace diváků. Choreografický skvost Lva Ivanoviče Ivanova a Maria Petipy je stále po technické stránce metou všech balerin a klasicky školených tanečníků.

Šéf baletu Státní opery Pavel Ďumbala upravil choreograficky i režijně první a třetí jednání plesu na dvoře Prince a Královny, jeho matky. V hudebně nádherném, sborovém valčíku dokazuje choreograf zdatnost partnerské vybavenosti osmi párů tanečníků, chvílemi na úkor stoupající hudební dynamiky.

Valčík má více plout a nést nejen tanečníky, ale i diváka. Pas de trois je kompozičně stejné, jen choreograficky odlišné od původní verze. V premiérovém obsazení je zatančili velmi jistě Ondřej Novotný, Anna Ščekaleva a Simona Doubková.

Uvidíme španělský tanec i italskou tarantelu

Třetí jednání obsahuje dlouhou přehlídku tanců různých národů. Ďumbala přidal mimo známý španělský tanec, italskou tarantelu, maďarský čardáš a polskou mazurku i hudebně poněkud fádní ruský tanec. Škoda, že se více nepřiblížil živočišnosti a vášnivosti, kterou by měl, byť na úkor zajetých výrazových šablon, španělský i maďarský živel obsahovat. Čajkovskij ji ve své hudbě rozhodně cítí.

Druhým choreografem a režisérem inscenace je Hana Vláčilová, donedávna vynikající sólistka baletu Národního divadla. Její interpretace druhého a čtvrtého jednání, skvostů baletního dědictví, je naprosto čistá a tradiční. Patrná je nejen pokora a obdiv vůči dílu, ale i znalost a pečlivost, jakou je její nastudování  prodchnuto, a to i přes ještě částečně nezralé výkony mladých tanečnic souboru.

Vláčilová jako Odetta

Vláčilová dlouhá léta roli Odetty a Odilie tančila sama, a tak zná každý detail "labutího" pohybu. V tom je její velká deviza nejen tvůrčí, ale i pedagogická. Jejím přičiněním jistě soubor baletu Státní opery Praha povyroste. Premiérové obsazení sólových partů zaštítili hosté z baletu Národního divadla Nikola Márová a Michal Štípa.

Oba zkušení tanečníci suverénně  zvládli technicky náročné duety i variace, ale nejen to, oba jsou ideálními představiteli těchto rolí. Márová je zosobněním měkce něžné a dlouhonohé labutě s nádhernými pažemi, které skutečně evokují labutí křídla, a zároveň citlivě prožívá smutný osud zakleté dívky. Štípa se v této roli jistě stává idolem ženských srdcí. Milan Boček jako Rudovous není dostatečně dramatický, role vyžaduje spíše zralého interpreta.

Velká klaněčka vše naruší

Inscenaci brzdí velká klaněčka po třetím jednání, která vytváří umělý konec včetně květinových darů, a to vzhledem ke gradaci příběhu není dost moudré. Šťastným řešením není ani dlouhé Princovo sólo po prvním jednání, představení ztrácí na tempu a ani tanečně nemá představitel co zvláštního divákům sdělit.

V sólových rolích se vystřídají další hosté i ze zahraničí. Exkluzivním vystoupením bude dvojice prvních sólistů z Anglického národního baletu z Londýna, Daria Klimentová a Dmitrij Gruzděv  (9., 11. a 22. 4.) a  jejich mladší kolegové z Deutsche Oper am Rhein v Dusseldorfu, Andrea Kramešová a Filip Veverka (30. 4.). Stálými sólisty a garanty představení ve Státní opeře Praha budou Anna Ščekaleva , Ondřej Novotný a Petr Kolář.

Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero

Balet a orchestr Státní opery Praha

Dirigent: Rastislav Štúr, choreografie: L I. Ivanov, M. Petipa, Hana Vláčilová a Pavel Ďumbala, režie: Pavel Ďumbala a Hana Vláčilová, scéna: Martin Černý, kostýmy: Ludmila Várossová. Premiéra: 29. 3. 2007