Článek
"On byl vizuelně Jagger, naturelem Morrison," popisuje nadšeně František Ringo Čech svého nejoblíbenějšího spolupracovníka v rozhovoru, který je součástí DVD. Cení si ho jako zpěváka i skladatele a nezapomene dodat, že to, co spolu dělali, bylo ve své době vůbec "nejprogresivnější".
Schelinger byl určitě unikátním zpěvákem, v rámci československé pop music neměl mnoho konkurence. V podivně mrtvolném období, kdy se nic nesmělo, přišel s ortodoxně hardrockovými vypalovačkami a baladami, které kombinovali rockovým přístup s téměř soulovými prvky ve zpěvu jako Ptají se lidé, Léto s tebou či Holubí dům (myslím, že to byl Zdeněk Svěrák, který kdysi vyjádřil obdiv zpěvákovi, který "jakoby podivně zadrhává").
DVD Holubí dům nabízí nejen 24 většinou ještě černobílých videoklipů (přesněji řečeno televizních písniček), ale i zajímavý obraz doby. Když na začátku Ptají se lidé mladičký Schelinger nastoupí v motýlku, jako by si právě odskočil z tanečních, divák, který v té době nežil, nebo byl dítětem, si musí nutně říct: "tak to je teda úlet".
Ještě větší úlet je ale píseň Tak nehraj dál (jde o coververzi známé Don´t Bring Me Down), kde uvidíme jakési čtyři paní v šíleně lesklých kostýmech a kozačkách pomalu až po krk (kam se hrabe Elton John) a po chvíli se ukáže, že jedna z dlouhovlasých paní je Schelinger: Ostatní ostré rockerky se jmenují - byť se divák zdráhá uvěřit - Černocká, Vondráčková a Špinarová. A řežou do toho pořádně.
Jiří Schelinger: Holubí dům, Supraphon 2007