Zrzavá kštice zpěváka Micka Hucknalla dnes skrývá nejeden šedý vlas a hlas velmi nepatrně zdrsněl, přesto zůstává dostatečně éterický. V prvních skladbách na albu Stay pracuje ve službách sice rádiového, ale nadprůměrně poctivého popu. Asi od páté písničky to ale začíná být opravdu hodně zajímavé.

Jednotliví členové kapely postupně přestávají na své nástroje jen "broukat" a odvažují se agresivnějších vstupů. Pátá Oh! What a Girl!, šestá Good Times Have Done Me Wrong či desátá Death of the Cool může u leckterého fanouška soulu a funku vyvolat vzpomínku na starého dobrého George Bensona a další velikány 70. let. Marná není ani coververze Debris.  

Kytara se překvapivě často pouští do téměř bluesrockových sól za vydatné asistence jazzově bublajících kláves a tu a tam probleskujících dechů. Úvod deváté skladby Money TV zní jako zrychlený B.B. King (až na ten hlas samozřejmě). To už není soul-pop, ale pravé r´n´b, byť v evropském podání. Simply Red rozhodně nezklamali a jestliže se nebude deska prodávat tak dobře, jak byli zvyklí v 80. letech, není to ani tak jejich hudbou, jako spíše omezeností konzumentů.

Simply Red: Stay, Universal 2007