Článek
Scénář Lucie Konášové podle textu Jiřího Hanibala jistě míří výš než jen k pikantnímu tajemství z ložnice člověka, který už poměrně hluboce dřímá v čítankách. Na příběhu pozdního vášnivého vzplanutí starého Goetha k mladé dívce Ulrice von Levetzow se autoři snaží přiblížit jeho básnivého génia a silný hlad po životě.
Sílu jeho "romantické" poezie má odrážet prudkost osudové, ačkoli na pohled skandální vášně věkově nerovné dvojice, která zůstala tajemně platonická. To vše v nacukrovaných a zahradních prostorách Mariánských Lázní - dříve zvaných Marienbad - doprovázejí nevraživosti a žárlivost dalších žen, příbuzných nebo místní smetánky.
Úsměvná karikatura
Jenže film režiséra Milana Cieslera utváří Goetha, kterého hraje Milan Kňažko, pouze jako oduševnělého, mlsného sukničkáře. Nebezpečný a vratký vztah starce k nepřítomné dívce nevypadá na to, že by byl živen poezií spisovatele, posedlého Erótem, ani jeho duchem.
Ve scéně, kdy flirtuje s třemi sotva dvacetiletými kočičkami najednou a hraje s nimi hubatou "hru o podvazku", připomíná spíš slavného herce nebo vdovce na maturitním plese. Láska je tu ukázána jalově a konvenčně - tedy není žádný důvod, abychom jí věřili, natož "fandili".
Tvůrcům ale nelze upřít snahu natočit víc než průměrný film. Básnivé dialogy i poměrně svěží tempo nechají diváka zapomenout na topornost mnoha televizních inscenací z produkce veřejnoprávní televize. Ale stejně jako Goetheho syn je i Ulričina mamá postavou průhlednou a napsanou i pro ty nejméně náročné diváky. Takže nakonec i sváry lásky a žárlivosti přijdou vniveč a další český pokus o milostnou zápletku ze světa vznešeného umění končí furiantsky. Jako úsměvná karikatura velkého básníka.