Skupina vycítila, že musí udělat alespoň něco jinak, aby všichni neřekli, že zopakovala jednu desku dvakrát. Tak tam dáme trochu té melancholie, víc kytary, méně computerových pípátek (ale ne o moc, aby nás poznali), řekli si. Jak řekli, tak udělali.

Vznikla deska napodobující zvuk 70. a 80. let, nejspíše The Cure a Clash. Některé riffy se celkem povedly, refrény jsou popové, ale přesto ne úplně chytlavé. Zpěv frontmana Kaye prostě neinspiruje k delšímu poslechu, pohybuje se pořád v jedné poloze.

Kytary jsou jednoduché, zvukově dobře opracované, občas patřičně melancholické, ale u několika písniček hrozí nebezpečné náběhy k monotónnosti. Celkově to není tak špatná deska, pro mnohé rockery bude poslouchatelnější než to, co skupina produkovala dříve. Prostě jen není výjimečná.   

Sunshine: Dreamer, Universal 2007