Slavnou Máchovu báseň recitoval Tříska oblečený ve smokingu zčásti zpaměti, zčásti z textu, který držel v ruce. Tříska vládne sugestivním hlasem, který využívá v plném zvukovém rejstříku - od chraplavě drsných tónů až k falzetově jemným, lyrickým, jakoby udiveným odstínům, jimiž kouzlí atmosféru Máchovy romantické balady. Jeho a Kačerovo pojetí Máje je dramatické a vzdor koncertnímu ladění večera co nejvíc herecky rozehrané.

V tomto smyslu vyšel Třískovi nejlépe druhý zpěv Máje, kde se zcela ztotožnil s existenciálním propadem vězně do nicoty nebytí. Působivý byl i závěr s prolnutím osobnosti vypravěče, autora i hrdiny básně.

Proti původně inzerované "nezkrácené" verzi Máchovy básně chybělo celé druhé intermezzo a drobnějším škrtům (či momentálním výpadkům?) padla za oběť také část textu. I tak ale byl Máj zážitkem, který mnohým divákům objevil krásu Máchovy básně, jež sice podle názvu každý zná, ale málokdo skutečně čte.