Objevila se i ve filmu Odplata, kde hrála s Melem Gibsonem, a také ve snímcích Highlander III, Crash nebo Sunshine maďarského režiséra Istvána Szabóa.

Hrajete ve filmech velkých amerických studií i v nízkorozpočtových snímcích evropských tvůrců. Je to velký rozdíl?

V práci samotné to příliš velký rozdíl není, rozpočet filmu nemusí být nutně rozhodující. Ale samozřejmě vládne na place jiná atmosféra: ten tlak z nedostatku peněz ji samozřejmě do určité míry ovlivňuje.

Pro spoustu mladých dívek je herectví od dětství romantickým snem. Co se vám z tohoto snění splnilo, z čeho jste musela slevit?

Já nejsem z herecké ani umělecké rodiny. Otec je gynekolog, matka dělá jadernou fyziku, nikdo z naší rodiny, ani můj přítel se ničím podobným nezabývá. A já jsem ani o herectví nesnila. Můj romantický sen byl, že se stanu fotoreportérkou. To mi připadalo jako báječný život - jezdit po světě, sbírat informace. Ale stala jsem se herečkou a fotografuji velmi špatně. Takže o naplněných nebo nesplněných představách moc mluvit nemohu. A i když na mě některé filmy a role silně zapůsobí a ovlivní mě, dodnes nemůžu své pocity a nálady z hraní příliš přenášet domů - nikdo na ně není moc zvědavý.

Herectví mě baví, ale nepatřím k těm, kdo se zhroutí, když nějakou roli nedostanou. Chodím na castingy, ráda pozoruji své kolegy i sama sebe při zkouškách. Jsou to zajímavé zkušenosti, protože si uvědomíte, že jen málo rolí je šitých opravdu na míru jednomu herci, naprostou většinu může hrát spousta lidí. Když obsadí mě, je to dobré, ale nejsem zase tak strašně soutěživá, abych příliš prožívala, když vezmou někoho jiného.

Jak jste přijala nabídku Davida Cronenberga na roli v erotickém thrilleru Crash?

Původně jsem Davidovi řekla, že to ani nemůžu dočíst. Nechápala jsem, co na mně vidí, že mi nabízí takovou roli, nepřipadalo mi, že bych se pro ni svým naturelem hodila. A vlastně mi ani nedošlo, že tam je tolik nahých scén. To jsem si uvědomila, až když jsem roli přijala, přišla do šatny a zjistila, že tam vlastně moc kostýmů nemám.

Vybíráte si role pečlivě, nebo přijmete všechno, co vám nabídnou?

Těch, kdo si mohou absolutně a naprosto svobodně vybírat, je ve filmovém světě velmi málo, a já k nim nepatřím. Ale nestydím se například za to, že jsem hrála v Highlanderovi III.

Co vám tato role dala?

Byla to příležitost jako každá jiná, pracovala jsem s lidmi a v prostředí, kde se mohu vždycky něco naučit, v tomto případě především po technické stránce. Spíš mě mrzí, že mě režiséři obsazují do stále stejných postav, charaktery postav utvářejí podle toho, jak vypadám. Chladnější, odtažitější ženy. A já bych někdy chtěla hrát něco jiného, aspoň si třeba ostříhat dlouhé blond rovné vlasy, což mi ještě nikdo nedovolil. Jako studentka jsem hrála hodně komediálních rolí, ale pak mě začali vést k dramatickým postavám a dnes nevím, jestli bych komedii zvládla, jsem mnohem uzavřenější než tehdy. Ale hlavně mi ji nikdo nenabízí.

Co vás tedy v nejbližší době čeká?

Film s Johnem Travoltou, což pro mě možná bude trošku problém. Jako holka jsem ho totiž naprosto nekriticky zbožňovala, byla jsem do něj stejně jako ostatní v mé generaci úplný blázen. Snažila jsem se tančit jako on, všechno dělat jako on. Teď se máme setkat před kamerou - jsem jsem z toho docela nervózní.

Jak jste přijala zprávu, že se vaše rodné město stane dějištěm olympijských her? Jste sportovní fanoušek?

Tu zprávu jsem přijala s nadšením. Já sama fandím hlavně zimním sportům a můj přítel je dokonce poloprofesionální hokejista, takže z toho máme oba velkou radost.

:.Tipy Novinek
Fotogalerie z festivalu
Festivalový deníček Tomáše Baldýnského