"Nacisté nejenom vraždili, ale byli také obyčejní padělatelé," říká Burger ve vilce v pražském Spořilově. Od nedávné premiéry filmu přijal už desítky novinářů z celého světa.

Burger patřil ke 140 židovským odborníkům převezených v roce 1944 do Sachsenhausenu. Byli mezi nimi tiskaři, umělci, sazeči, rytci a malíři atd., z Československa jich pocházelo dvanáct. Za necelý rok vyrobili 131 miliónu falešných britských liber.

"V dubnu 1944 při večerním apelu vyvolali mé číslo 64401 a dalších sedm. Řekli, ať se druhý den hlásíme vedoucímu tábora," popisuje Burger zlomový okamžik v koncentračním táboru Birkenau.

Celou noc nespal. "Ráno jsem se vedoucímu zahlásil číslem. Pan Burger? Ptal se. Řekl pan. Mně, vězni. Odborníky, jako vy, potřebujeme v Berlíně, dodal a popřál mi na cestu hodně štěstí. Myslel jsem, že je blázen," shrnuje rozhovor. Z pohledu vězně zázrak. Birkenau byla konečná stanice. Už tam přitom mohl Burger zemřít. Pro vědecké účely ho naočkovali tyfem, na den měl 300 gramů chleba a tvrdě pracoval.

Mrtví na dovolené

"Slíbili Berlín, zase lhali. Po karanténě v Osvětimi přišel Sachsenhausen," vypráví dále Burger. Na každého specialistu čekala postel, dostatek jídla, ručník i mýdlo. "Zázrak pokračoval. Po Osvětimi a Birkenau to vypadalo jako dovolená. Pak přišel esesák a řekl: budete vyrábět libry. Okamžitě jsem věděl, že je konec. Byli jsme mrtví na dovolené," přibližuje pocity z prvních dnů operace Bernhard.

Přesto byl rád. Po dlouhé době mohl psát domů, dostávat poštu a sportovat. "Jako Žid jsem s člověkem z SS hrál dokonce stolní tenis," říká. V tom, že ho čeká smrt, jej utvrzovalo utajení dílny. Tiskli v místnosti se zabílenými okny, na koupání je nacisté vedli prázdným táborem. "Myli jsme se jednou měsíčně, abychom neonemocněli," popisuje péči nacistů.

Vyrobené falešné bankovky dávali do oběhu nejčastěji němečtí špióni. Burger se o tom dozvěděl až po válce. Přiznává, že je při výrobě označovali tak, aby se daly falzifikáty rozeznat. Propíchli třeba portrét královny, což by žádný Brit neudělal. Burger po válce s odhalováním padělků pomáhal i českým bankám.

Ze 140 židovských odborníků ze Sachsenhausenu zemřelo za války šest. Nemocné místo lékaře čekala na dvoře kulka. Zbylé vězně zachránil v květnu 1945 rychlý postup Američanů. "Němci ve strachu utekli, a tak nás nevyhodili do povětří, jak plánovali," shrnuje Burger.

Po knihách přišel film

Burger popsal zkušenosti v několika knihách. Podle jedné z nich - Ďáblova dílna - scénárista Stefan Ruzowitski vytvořil předlohu k filmu Padělatelé. V únoru snímek bojoval o Zlatého medvěda. Jedna z hlavních postav vychází z Burgerových vzpomínek a jmenuje se jako on.

"Když za mnou před třemi roky přišli, že to chtějí natočit, okamžitě jsem souhlasil," vypráví. Přesto filmařům v ničem neslevil. Scénář předělávali hned třikrát. "Bylo tam, že jsme tiskli dolary, anebo, že nás osvobodili Rusové. To nebyla pravda," vysvětluje. Reakce na film jsou podle něj výjimečné. "Vůbec jsem nepředpokládal, že budu na Berlinale lítat na červeném koberci jako hvězda a budou mi tleskat tisíce lidí," dodává Burger.

Doma je teď vždy jen pár dnů. Přes vysoký věk stále cestuje. Především do Německa, kde mluví o holocaustu. Impuls k tomu mu dal v roce 1972 tehdy kolega z padělatelské dílny. Poslal mu leták zpochybňující existenci Osvětimi.

"Nakoplo mě to. Sám jsem viděl v Birkenau odejít do plynu přes 80 tisíc lidí. Pracoval jsem na rampě, kam přijížděly vlaky," říká a ukazuje na fotografie, které leží na stole před ním. Zachycují hromady zplynovaných mužů, dětí a žen.

"Říkám těm německým studentům a vojákům - nesmíte mít pocit viny, jste nová generace. Ale když se dáte k neonacistům, budete dříve, nebo později vrahy," líčí energicky.