"Jeho povahu šlechtila skromnost a nenápadnost, takže není divu, že se bránil s úsměvem těm, kdo ho označovali za výsostného umělce," říká jeho přítel, kunshistorik Jiří Šetlík. "Zvykl si počítat s tím, že jako tvůrce písem a typograf zůstane před publikem skryt, pokud si někdo nevšimne jeho jména v tiráži. Byl nejen vynikající tvůrce, ale i báječný člověk," dodává Jan Solpera, bývalý vedoucí ateliéru písma na pražské UMPRUM.

Josef Týfa se narodil 5. prosince 1913 v Bělovsi ve východních Čechách. Zálibu v kreslení a své výtvarné nadání tříbil od jinošských let. Později si uvědomil význam fenoménu, který se podílí na rozvoji myšlení a slouží v celém toku dějin ke vzájemné komunikaci mezi lidmi, a tak se rozhodl věnovat typografii.

"Jako bytost veskrze moderní vnímal zrychlující se rytmus současného života a přiznával, že jeho instinktu i rozumu skýtá stálá poučení funkcionalismus. Pokládal jej za společného jmenovatele, který nahradil ztracené slohové cítění v pragmatickém 20. století. Přitahoval ho pěstovanou úctou k tvaru, který vychází z účelu a nabízí objevy nové krásy, která se liší od někdejší zdobnosti, jež časem zplaněla," říká Šetlík.

"Týfovu antikvu znají snad všichni grafici a typografové. Nemá smysl ji zařazovat do kontextu původní české písmařské tvorby, když se sama řadí do kontextu evropského i světového. Jedná se o písmo nadčasového významu," říká český typograf František Štorm.