Je pro vás důležité, aby skladba obsahovala prostor pro improvizaci?

Dost, nejsme saxofonové kvarteto zaměřené na klasiku, i když můžeme hrát přesně podle not. Taková skladba ale musí být skutečně velmi dobrá, jinak je lepší dělat něco jiného.

Co budete v Praze hrát?

Skladby, které uvádíme, jsou dílem členů kvarteta, teď moc nehrajeme skladby, které napsali lidé mimo soubor. Náš hráč na barytonsaxofon Joe Raskin složil sérii skladeb, která se jmenuje Jukebox Sweet. Před rokem jsme též odehráli koncert, na kterém jsme spolupracovali se sanfranciskými tanečníky ovlivněnými butó. I z nich něco použijeme v kombinaci s dalšími našimi improvizovanými kusy.

Co vás zaujalo na spolupráci s tanečníky butó?

Styl butó, který stál v centru revoluce v tanci, je velmi objevný a představuje výzvu pro tanečníky, což se velmi hodí k improvizované hudbě, pokud se v ní pokoušíte o něco nového a nepřemíláte pořád dokola tytéž variace. Je vzrušující vidět lidi, jak používají k improvizaci těla, vede to k jinému pojetí. Tanečníci odhalují něco sami ze sebe samého, riskují, zatímco hudebník zůstává skryt za svým nástrojem. A při spolupráci s nimi jsme riskovali i my. Dnes je tolik lidí a tolik různých scén zamřených na improvizovanou hudbu, že je obtížné najít oblast, která je ještě riskantní.

Jak vznikají podobné projekty?

Rova je většinou ten, kdo je iniciuje, kdo stojí na počátku spolupráce. My vybíráme své spolupracovníky, zveme si další muzikanty. Vytvořili jsme hodně děl s dalšími umělci, což nám pomohlo dostat se přes různá zaškobrtnutí, která přicházejí, když jste tak dlouho v jedné skupině.