Tina by se dala nejspíše přiřadit k oblasti, kterou zahraniční kritici označují jako urban-pop (současní, většinou bílí popaři, kteří trochu napodobují soul a blues - např. Aguilera, Pink).

Právě k Pink se Tinin zpěv trochu přibližuje - třeba písnička Zlaté pláže míří k "pinkovskému" pop-rock-soulu a poslední věc na albu, akustická Soon it is over má až překvapivě blízko k posledním písničkám na nedávném albu Pink I´m Not Dead. Skoro by se chtělo říct, že Tina opisuje, ale asi je to jen náhoda.

Narozdíl od Pink se Tina chytře rozhodla, že album bude co nejvíce pestré, aby nestihlo nudit. Místo pop-rocku se pokusila třeba o jednu latinu a také je tu celkem přijatelná reggae coververze No no no od jamajské zpěvačky Dawn Pennové (loni tu byla a tuto dávnou hitovku zazpívala na festivalu Respect).

Na albu se dá samozřejmě najít spousta mušek, někomu může chybět větší míra živočišnosti a jiný třeba ze zásady vůbec neuznává bělošské R & B, ale stejně je třeba ocenit sympatický hlas a dobrý vkus, který Tina prokázala ve výběru písniček a pěveckém projevu. Možná by jen neuškodilo trochu přidat dechy, které jsou od počátků žánru jeho stavebními kameny. Každopádně na středoevropské poměry je to pěkná deska - s americkou klasikou nesrovnávám, ani by to nebylo fér.

Tina: Chillin, EMI 2007