Zatímco směrem na západ od našich hranic slaví malba svoji velkolepou renesanci, u nás se daří spíše konceptuálnímu umění a multimédiím. Titul výstavy tedy mimo jiné upomíná na trpělivost autorů, kteří bojují za přežití tradiční techniky malby hledáním nových obsahových východisek. 

Skutečnost, že pod jednotlivými díly nejsou uvedena data narození autorů, potírá rozdíly mezi věkovými kategoriemi a dopřává divákovi pohled osvobozený od předsudků. Velkorysá instalace nabízí přehled po celém hlavním sále, a skýtá tak možnost bezprostřední komparace a "tušení souvislostí".

Přestože by se jen těžko dal v souboru vystavených obrazů vysledovat nějaký jednotný směr či výtvarný názor, existuje mezi nimi jakási těkavá příbuznost. U mnoha autorů je patrné obohacení konceptuálního přístupu o spontánní podvědomé zdroje kreativity.

Obrazy Holcové, Miffka nebo Černého

Rozvolňování hranic reality, pocit, že nahlížíme za zrcadlo, snová imaginace a dráždivé pohrávání s divákem... to jsou principy společné tradičně kvalitním obrazům Filipa Černého, ve kterých se prolínají různé roviny pohledu na zažitou skutečnost, magrittovským scenériím Lukáše Miffka či znepokojivým snovým výjevům Veroniky Holcové.

Nesporným dědictvím po generaci sedmdesátých let, zde reprezentované Jiřím Sopkem a Michaelem Rittsteinem, je humor - byť nezřídka zbarvený dočerna.

Uvidíme i hemžení mutantů

Promítá se do idylických lesních scenérií Zdeňka Daňka i do snad až příliš popisně ilustrativních komiksových houbařských výjevů Karla Jerije, které už překračují hranici zlověstného snu. Ten může evokovat také hemžení mutantů jedinečného a ojedinělého Jiřího Petrboka či hyperrealistické perverze Karla Balcara.

Teoretik Petr Vaňous charakterizoval v katalogovém textu dílo jednoho z vystavených autorů, pozoruhodného Zbyňka Sedleckého, jako "nic vytržené z kontextu" a "reflexi divnosti". Tato sousloví by mohla směle sloužit jako podtitul výstavy, která bude v neděli 4. 3. ve 13 hodin zakončena aukcí děl vystavujících autorů.