Článek
Pan jest Čechem? Už jsem byl jeho, toho chlapíka.
"Tady jak vidíte ten pomník, Monte Cassino, víte, ten tu ještě před třemi lety nestál. A ještě před rokem bychom tu nestáli my, to bylo protestů, tady všude byl trávník, ale teď už udělali cestu, takže můžeme dojít až sem. Víte, co to byla bitva o Monte Cassino? O tom je taková písnička. Znáte ji? Tak já vám kousek zazpívám:
Czy widzisz te gruzy na szczycie?
Czy widzisz te gruzy na szczycie? Tam wróg twój się kryje jak szczur!
Czy widzisz te gruzy na szczycie? Tam wróg twój się kryje jak szczur! Musicie, musicie, musicie
Czy widzisz te gruzy na szczycie? Tam wróg twój się kryje jak szczur! Musicie, musicie, musicieza kark wziáć i strácić go z chmur!
Czy widzisz te gruzy na szczycie? Tam wróg twój się kryje jak szczur! Musicie, musicie, musicieza kark wziáć i strácić go z chmur! I poszli szaleni, zażarci,
Czy widzisz te gruzy na szczycie? Tam wróg twój się kryje jak szczur! Musicie, musicie, musicieza kark wziáć i strácić go z chmur! I poszli szaleni, zażarci, i poszli zabijać i mścić,
Czy widzisz te gruzy na szczycie? Tam wróg twój się kryje jak szczur! Musicie, musicie, musicieza kark wziáć i strácić go z chmur! I poszli szaleni, zażarci, i poszli zabijać i mścić, i poszli jak zawsze uparci,
Czy widzisz te gruzy na szczycie? Tam wróg twój się kryje jak szczur! Musicie, musicie, musicieza kark wziáć i strácić go z chmur! I poszli szaleni, zażarci, i poszli zabijać i mścić, i poszli jak zawsze uparci, jak zawsze za honor się bić.
Czerwone maki na Monte Cassino
Czerwone maki na Monte Cassino zamiast rosy pily polská krew...
Neznáte? Takže vy asi ani nevíte, kde Monte Cassino leží? Nedaleko od Říma, byl tam starobylý klášter a ten právě drželi Švábové. Nikdo ho nechtěl dobýt, to víte, šlo o dolary a taky o lidský ztráty. Ale naše polská divize to vzala šturmem a už v květnu 1944 pevnost obsadila. Mnoho Poláků tam zahynulo, to víte. Ale nejen tam Poláci bojovali, oni bojovali i o Normandii. Ta byla pro Šváby taky dost důležitá, klíčová. Bylo to strategické místo, a pak, operovaly tam ponorky, které napadaly transporty do Murmanska. Šlo o ocel, tu museli Spojenci Rusům vozit, aby vůbec měli z čeho dělat tanky. Němci získávali ocel ze Švýcar, vozili ji přes hory. Všechno po železnici. Rusové pak říkali, jaké zbraňové systémy za války nevyvinuli, ale vždyť oni to montovali z těch součástek, který k nim vozili s tou rudou. Monte Cassino byla klíčová pevnost. Mussoliniho Italové většinou moc nebojovali, když to šlo, skládali zbraně, i když víte, byli taky různí fanatici. Ale tu pevnost právě že drželi Švábové.
Víte, kolik Poláků za války zahynulo? Procentuálně je to obrovské číslo. I když Židů umřelo taky hodně. Podívejte se, na začátku války bylo Poláků šestatřicet miliónů, i s menšinama. A na konci dvacet osm miliónů. Dva milióny zůstaly někde ve světě, ale šest miliónů, i s menšinama, jich zahynulo. Je v tom samozřejmě hodně Židů, možná dva milióny. Někdo říká, že i víc, ale podívejte se, milión Židů přijel těsně před válkou do Polska z Německa. Jenom mošnu si s sebou mohli vzít. No, to byla hrůza, ale co jsme s tím měli společného, že. Milión Židů. Vozili je v dobytčácích, vždycky jednoho Žida, jedno prase. A po válce, potom, když se ty Židi vraceli, hned zase spolupracovali s Rusama, s tajnou policií a támhleten a támhleten a Rusové pak přišli a vyváželi na Sibiř. No a jim zbyl byt. Znáte to: naše světnice, vaše ulice. Bylo na to jen čtvrt hodiny, sbalit si, venku čekaly náklaďáky, a nebo na nádraží a dobytčákama na Sibiř. Malým dětem Rusové ani čepičku nedovolili si nasadit. A kdo cestou umrzl, hup s ním z vozu! Takhle je vyhazovali, i malé děti. A Poláky z Ruský zóny zase vyváželi za Odru. Odtamtud zase museli odejít Němci. Ale ti dostali reparace, v rámci Marshallova plánu. Naši nedostali nic, jen co si s sebou stihli zabalit.
Vám se tam chtěj Němci teď taky vecpat, co? Do Sudet, že jo? U nás se tam chtěj dostat skrze Evropskou unii. A to teď moc pěkně napsal jeden novinář, moc známý novinář, že ti parlamentáři, poslanci, že jako pes vrtí ohonem, tak oni vrtí jazykem. Po našem to je merdajut. A jak je to po vašem? Vrtí. Tak vidíte. Haha, to je úplně nové slovo, ale už se pěkně vžilo. Mer... vrtí jazykem, rozumíte? A přitom se teď ukázalo, že dostaneme jen čtvrtinu peněz, které nám z Unie slibovali. Ona je to spíš taková NěmeckoŽidovská unie. Zní to divně, ale je to tak, ne? Judogermania. Já tu mám takové noviny - znáte je? - jsou taky trochu katolické, ale to není důležité. A tady psal jeden moc vzdělaný pán, profesor na Varšavské univerzitě, takový rozbor, jaký vliv mají Židé na americkou politiku. No, co myslíte, my máme taky za prezidenta polovičního Žida. Taky tu byly takový nápady, dávat vnukům těch emigrantů, co odešli po válce do Izraele, to je velká země, a taky těm, co odešli pak, dávat jim ještě zpátky polské občanství. To vy máte alespoň prezidenta Čecha. Klaus je Čech, že jo. Jemu se taky do tý Unie moc nechce. No, ale teď je prezidentem všech, tak se musí trochu změnit, to je jasný. No a co pan, jest Čechem? Není pan Židem, abych se vás nedotkl. Já se nechci nikoho dotknout, říkám jen, jak věci jsou, to musíte uznat, i kdybyste byl Žid. Ale je tu jedna velká naděje, naděje Izraele i celého světa, i Palestinců. A to jsou izraelští novináři. Když Netanjahu odcházel z úřadu, zjistili, že si všechny dárky, které dostal po celém světě, zabalil a chce si je vzít domů. Tak to ne, to jsou dárky celému Izraeli, žádné osobní dárečky. A on se hned bránil, že je chtěl jen zabezpečit. Vrtěl jazykem, chacha! Pěkně zabezpečit, do muzea patří. Tam je přeci zabezpečí líp, no ne? Tak proč by je měl zabezpečovat on ve svém soukromém bytě? No, tak to je velká naděje.
A tenhle pomník, ten pomník bitvy na Monte Cassino, ten tu stojí teprve tři roky. Je celý z bílého mramoru, který věnovali Italové. Celý ten kus sem dovezli... A staré město jste už viděl? To musíte přejít přes ulici a dáte se doprava. No, tak se mějte dobře, a ať to společně, Češi s Polákama, v té Unii vybojujeme, aby nebyla Židoněmecká. Sláva Čechům! Doprava."
Přešel jsem ulici a zahnul jsem doleva. Za mnou se ještě chvíli ozývalo zoufalé volání, muž mával a rozhazoval rukama. Když jsem tudy jel půl hodiny na to autobusem, byl už klidný. Stál v dešti, schovaný pod stromem, jako by na někoho čekal.