Jaké máte po prvním veřejném promítání filmu pocity?

Jsem nesmírně šťastný, že to vůbec technicky funguje, byla to nejtěžší výroba, jakou si umím představit. Natáčeli jsme stejnou metodou a na stejný materiál, na jaký se točila studentská cvičení na FAMU v polovině sedmdesátých let. Pak jsme hledali způsob, jak ho dnes vůbec vyvolat, což se nakonec podařilo tady, v Berlíně, hotový se vrátil do Prahy před týdnem, opatřili jsme ho anglickými titulky a poslali na festival. Takže jsem ho dosud viděl jen v laboratořích - a teď jsem nadšen, v jaké kvalitě se to podařilo.

Jak jste film s tak výraznými typy autentických lidí obsazoval?

Je to směs herců a neherců, především pro hlavní postavu jsem potřeboval najít naturščika. Sice jsem zkoušel řadu mladých herců, mnozí byli dokonce velmi dobří, ale byl jsem si čím dál jistější, že to musí být neherec. Nakonec jsem ho našel v dokumentu Břetislava Rychlíka Kamenolom boží.

Film by měl mít podle původních informací specifickou, vlastně undergroundovou distribuci po hospodách a hudebních festivalech. Plánujete to tak navzdory uvedení filmu na Berlinale?

Koncepce je taková, že film určitě nepatří do multiplexů, protože lze předpokládat, že jeho budoucí publikum vůbec do takových kin nechodí. Chceme s ním ve třech kopiích jezdit do menších venkovských klubových kin a do hospod, kam vždy přijede člověk s 16 mm promítačkou, hrát se bude s pauzou - měl by to být svého druhu happening, mnohdy ve spojení s koncertem kapely ...a bude hůř, která existuje bez ohledu na náš film. Už máme domluvenu řadu míst, kde o takový projekt hodně stojí, a pokud by vznikl takový zájem, že bychom ho touto cestou nemohli uspokojit, promítali bychom také v létě na hudebních festivalech a v letních kinech.

Jak jste se cítil před mezinárodním publikem při promítání tak drsného filmu, v kterém jiná než sprostá slova téměř neexistují, a asi málokdo pochopí dobu, kdy se odehrává?

Myslím, že právě v Berlíně diváci tu dobu pochopí. Ale přesto jsem byl celou první čtvrtinu dost nervózní, uvědomuji si, že jazyk a nápor drsných až nechutných věcí je hodně na hraně přijatelnosti, ale přesto si myslím, že ten film mluví především o svobodě a lidech, kteří sice mluví sprostě, ale současně jsou čistí.