Článek
Jak jste sbíral podklady? Navštívil jste hrad Balmoral?
Samozřejmě ne, není totiž vůbec přístupný veřejnosti. Studoval jsem veškeré dostupné materiály, mluvil jsem s desítkami lidí, kteří na Balmoralu byli jako hosté nebo jako personál...
Byli sdílní, důvěřovali vám?
Většinou jsem se obracel na ty, s nimiž se znám, nebo mě doporučovali důvěryhodní lidé. Pochopitelně když jsem řekl, že připravuji scénář pro film o smrti princezny Diany, každý mě podezíral, že to bude nějaká bulvární záležitost. Musel jsem velmi citlivě vysvětlovat, oč nám s režisérem Stephenem Frearsem ve skutečnosti jde, a přesto ne každý, na koho jsem se obrátil, souhlasil, že se se mnou sejde. Nakonec jsme ale přece jen mohli vytvořit dostatečně věrohodnou rekonstrukci místa a událostí.
Jak probíhalo natáčení? Nesnažili se vás labouristé nebo lidé od dvora nějak ovlivňovat?
Ne, v podstatě nikdo nijak nereagoval. Máme přece zaručenou svobodu slova, tak ji využíváme...
Myslíte si, že je královská rodina na váš film zvědavá?
Těžko říci, protože navenek, jak ukazujeme i ve filmu, musí být nad podobné věci povznesená. I když se na film podívají, určitě na něj nepůjdou do kina, takže se to vlastně ani nedozvíme. Ale jsem přesvědčený, že přinejmenším princ Charles je velmi zvědavý.
Jaký je váš osobní vztah britského občana k monarchii a královské rodině?
Technicky vzato nejsem občan, ale poddaný Jejího Veličenstva. Náš film není příspěvkem do diskuse o oprávněnosti nebo zastaralosti monarchie. Britskou monarchii si dnes nelze představit odděleně od královny Alžběty II. Tato mimořádná žena dává prastaré instituci oprávnění a smysl. Ukazujeme královnu nejen jako vládkyni, ale i jako ženu, lidskou bytost, dceru, manželku, matku, babičku.
Zpravidla ji ve filmech takto ukazují, když ji chtějí zesměšnit, parodovat, vysmívat se jí. Jenže o to nám nešlo. Zaměřili jsme se na moment, kdy královská rodina po smrti Diany nijak oficiálně nereagovala, což ji v očích národa velmi poškodilo. Naopak mladý nezkušený premiér, který byl v tu dobu teprve třetí měsíc v úřadě, svým jednoznačným postojem a výzvou, aby královna zaujala jasné stanovisko, vylétl v tu chvíli na nejvyšší příčku popularity. Byl tehdy populárnější než Churchill, a to je co říct.
Pravda je, že za poslední čtyři roky se věci radikálně změnily. Nevím proč, nevím jak, ale dnes je jasné, že Blair se v premiérském křesle neudrží ani do konce volebního období, zatímco Alžbětu II. lidé milují a už dnes zaujala místo mezi nejvýznamnějšími britskými panovníky všech dob.