Z rádoby efektní pódiové show, která v hale působila rozpačitě a nehodnověrně (stejně jako Madonniny názorové proklamace), udělal režisér Jonas Akerlund prestižní dokument. Jednadvacet skladeb vytvořilo na DVD kompaktní celek, přesně takový, jaký Madonna původně zamýšlela, ovšem on se jí na pódiu utopil v megalomanii, tažné to síle jejího koncertního (uměleckého a osobního) snažení.

Konečně nalezena

Záznam The Confessions Tour staví vystoupení do jasnějšího světla. Zatímco během dvouhodinového pobytu v hale musel divák na velkém pódiu pracně hledat středobod dění, záznam mu jej neomylně servíruje. Madonnina show se tak změnila z rutinního přednášení písní a tanečního skotačení v přehlídku dobrých filmových střihů, efektních zpomalení a detailních nahlédnutí na její práci.

Takřka bezpečně lze nyní rozeznat, který hlas jdoucí z reprobeden byl její a který z playbacku. Madonna na pódiu věci příliš neprožívala. Emoce v podstatě nepředávala vůbec, v její tváři se zračilo jen soustředění na přesnost, s jakou byla show vymyšlena a prezentována. Naléhavost, kterou chtěla mít při známé scéně ukřižování během skladby Live To Tell i ve výrazu tváře, byla komická, úsměv, jenž rozdávala z pódiového mola, zase umělý a neosobní.

V Akerlundově dokumentu se zpěvačka nemohla schovat v chumlu tanečníků, v němž by za normálních okolností příliš nečněla nebýt toho, že divák měl tendenci ji neustále hledat, protože to byl její večer. Bonusové záběry ze zákulisí a galerie fotografií činí z DVD The Confessions Tour výtečný dokument, zpracovaný mistrovskou rukou - a hlavou.

Určovala trend

Madonna platila během své kariéry za zpěvačku, která určuje hudební trend. Před dvěma lety to ale svým dosud posledním albem Confessions On A Dance Floor netrefila: zkusila připoutat pozornost diskotékovou vlnou z osmdesátých let. Od skupiny ABBA si vypůjčila motiv pro skladbu Hung Up a zbylý materiál z desky podřídila strojově přesnému diskotékovému tepání.

Pozapomněla na to, že tehdejší diskotéková vlna sázela i na silné melodie. Ty na její desce nejsou a nebyly ke slyšení ani během koncertů. Otrocky prosazovanému fenoménu tanečního dusání podřídila i nové verze svých dávných tutovek Like A Virgin či La Isla Bonita a její vystoupení se po hudební stránce slilo v jednu velkou diskotékovou kouli.

Skutečnost, že se nechala doprovázet především přednatočenou hudební složkou, musíme chápat jako touhu naplnit původní zvuk nových skladeb z desky. Madonna je totiž známá tím, že do svých nahrávek vrství zvuky, kterých je v závěrečném součtu i několik desítek.

Loňské turné jí statut popové královny nevzalo. Ten post získala za celou svou kariéru a jedno nezvedené turné jí korunu z hlavy nesejme. Bude zajímavé sledovat, kudy se vydá na další desce. Je totiž málo pravděpodobné, že znovu vsadí na taneční ingredience.

Madonna: The Confessions Tour (DVD, CD)

Warner Music, 117 a 73:12