Článek
Goyovy přízraky: Po sedmi letech nový film Miloše Formana! Javier Bardem, Stellan Skarsgrd a Natalie Portmanová? Byl to velký příslib, ale výsledek je rozpačitý.
Přečtěte si nejdříve synopsi na oficiálních stránkách. Schválně, jestli z ní budete moudří. I kdybyste byli, odvážím se tvrdit, že ta synopse není pravdivá. Tento film rozhodně není životopisný film o Goyovi a rozhodně to není film o vztahu slavného malíře s jeho "múzou". Goya je v něm vlastně z hlavních postav nejméně důležitý. Tak o čem je?
Nemá smysl mluvit o nějaké "hlavní dějové linii", protože v polovině filmu se objeví titulek "o 15 let později" a pak následuje příběh sice se stejnými postavami, ale ty doznaly takových přerodů, jejichž příčiny nikdy nejsou vysvětleny, že by mohlo klidně jít o úplně jiný film. Proto je rozumnější mluvit o "hlavním motivu", kterým má zřejmě být "boj rozumu jedince proti tuposti mašinérie" (přičemž "jedinec" a "mašinérie" jsou v různých okamžicích filmu různí), ale nejsem si tím úplně jistý.
Hereckým výkonům vévodí Javier Bardem jako Lorenzo: Nejdříve šílený inkvizitor, zoufale zamilovaný do Portmanové, později najednou odvážné dítko francouzské revoluce. Ani o ostatních dvou hlavních hrdinech se nedá říct, že by hráli špatně, ale spíše než bychom se nechali unášet jejich výkony, oceňujeme, jak statečně bojují se špatným scénářem.
Nevím, jak přesně scénář vznikal, takže netuším, jestli opravdu došlo k nějakému konfliktu mezi Formanem a producentem Zaentzem, ale děj filmu na mě tím dojmem působil. Předpokládám, že spoluautor scénáře Forman stvořil nějaký příběh, který měl na plátně trvat přibližně čtyři hodiny, a v jeho průběhu jsme měli intimně sledovat, jak šíleně si osud zahrává se třemi hrdiny (vlastně se čtyřmi, hranými třemi herci).
A díky někomu (a to jsou pořád jen mé domněnky!) má nakonec film jen necelé dvě hodiny, spousta scén nezbytných pro pochopení vývoje postav v něm chybí a místo toho do něj jsou násilně vpraveny motivy, které by se hodily do klasického hollywoodského spektáklu, ale v intimním firmu "formanovského typu" nemají co dělat.
Děj je skutečně tak útržkovitý a nelogický, co se motivací postav týče, že jakékoliv herecké nebo režijní výkony (natož kamera nebo hudba) nemohly film zachránit. To, že se na výsledek vůbec dá dívat a že při něm kroutíte hlavou a smějete se na nevhodných místech jen občas, je dokladem toho, že Forman - režisér má stále celkem pevnou ruku a dokáže v jednotlivých scénách slušně vést herce a štáb. To ale nenapraví škodu, kterou napáchal Forman - spoluscenárista (nebo někdo jiný, kdo měl do výsledné podoby filmu co mluvit a Forman mu to dovolil).
Clerks: Muži za pultem: Opět zbytečné mlžení s českým názvem. V roce 1994 natočil Kevin Smith film "Clerks", který se u nás jmenoval nejdříve "Podvodníci z New Jersey", později "Mladí muži za pultem" (ale v našich kinech nikdy nešel). Nyní přichází jeho poračování, "Clerks II", které se u nás jmenuje "Clerks: Muži za pultem" (je to pokračování, takže už ne "mladí", haha). Rozumíte?
Můj "problém" s Kevinem Smithem spočívá v tom, že mi jeho scénáře připadají dost vtipné (byť po tolika filmech jistě leckterý divák odhadne pointu leckterého vtipu předem), ale nepokládám ho za dobrého režiséra. Spousta jeho vtípků o sexu se zvířaty, drogách, Star Wars a Pánovi prstenů mi na papíře připadá vtipnější, než ve své konečné filmové podobě. A pokud se Smith věnuje fyzické komice (Jay a Mlčenlivý Bob vrací úder) nebo dokonce taneční scéně (Clerks II), je to pro mě spíš k nepřežití.
V Clerks II se naštěstí především mluví. Naši dva staří známí tentokrát pracují v malém fastfoodu a neustále kecají spolu, se svými kolegy a se zákazníky. Výsledek není žádné překvapení (a už vůbec ne pro ty, kteří znají předchozí Smithovy filmy), ovšem patří ve Smithově filmografii k těm vydařenějším kouskům.
Kromě toho Atypfilm uvádí v jedné kopii (z DVD) do našich kin dánský dětský dobrodružný film Ztrtacený poklad templářských rytířů, který jsem neviděl, ale pravděpodobně do bude něco jako chystaný český Maharal.
Ve zkratce
Vin Diesel účinkuje ve videohře (kterou sám produkoval).
Jean-Claude Van Damme má problémy s erekcí.
Darina Křivánková se v Lidových novinách vyjadřuje k nominacím na Oscara. Cituji: "Pětici [nominovaných na "nejlepší film"] uzavírá Eastwoodovo válečné drama Dopisy z Iwodžimy, což je další paradox letošních oscarových nominací. Snímek sice vznikl v americko-japonské koprodukci a natočil ho americký režisér, hovoří se v něm ale japonsky, logicky by měl tedy snímek patřit do kategorie neanglicky mluvený film, kde také zabodoval při nedávných udílení Zlatých glóbů. Podobný problém se týká i filmu Babel, tam je ale angličtina zastoupena rovnocenně s japonštinou, španělštinou a arabštinou. Americká filmová akademie bude muset nejspíš pro podobné případy doladit pravidla."
Vzhledem k tomu, že velmi podobné věci napsala i jinam, chtělo by to menší vysvětlení a snahu o pochopení pravidel Oscarů, která jsou velmi jasná. Do kategorie "neanglicky mluvený film" nominují své (neanglicky mluvené) filmy kinematografie jednotlivých států (každá země jeden film). Pokud by tudíž chtěli Američané nebo Japonci navrhnout Dopisy z Iwodžimy do této kategorie, nikdo by jim v tom nebránil a nebylo by na tom nic divného (a národnost režiséra nehraje žádnou roli). Do kategorie "nejlepší film" oproti tomu nominují film přímo američtí akademici, aniž by jim někdo navrhoval kandidáty, a nic nebrání tomu, aby byl jeden film nominován v obou těchto kategoriích.
Neexistuje žádné pravidlo o tom, že by film nominovaný v kategorii "nejlepší film" musel vzniknout v USA nebo musel být v angličtině! Viz například německá a německy mluvená Ponorka, která v této kategorii vyhrála už před mnoha lety. Podobně by v kategorii "nejlepší film" klidně mohl být nominován film, který je současně nominován na "nejlepší animovaný film", například. Ty kategorie se navzájem nevylučují.