Není tedy divu, že v Rotterdamu nenajdete divácké, natož podbízející se filmy, ale hlavně režiséry i producenty, kteří promítají nezávislé filmy anebo se účastní zdejšího trhu námětů Cinemart. Tady se věří, že několik miliónů eur na film o sobě nebo excentrickou výpověď o světě má stále smysl, aniž by to muselo všechny bavit k popukání.

Například černobílá španělská groteska Anténa Estebana Sapira předvádí promyšlenou a mrazivou antiutopii města, které ztratilo zvuk, zatímco o jediný hlas se stará všudypřítomná televize - a pohrává si navíc s citacemi němého filmu. Německé drama Neurovnaní (Die Unerzogenen) Pii Maraisové nabízí překvapivou rodinnou konstelaci, v níž dcera dealera a narkomanky touží po obyčejném měšťáckém životě, který vidí u vrstevníků.

Film Bolí to překročil etické hranice

"Hraný dokument" Bolí to, první balkánský film natočený v souladu s dánským filmovým hnutím Dogma, představuje snímek, který překračuje etické hranice. Aneta Lesnikovská klamně slíbí svým makedonským přátelům, že z nich udělá herecké hvězdy, ale stane se voyeurkou nejintimnějších okamžiků jejich života. Nemilosrdný snímek ústí v souboj s protagonisty, který probouzí tajené bolesti a hysterické konflikty a vyústí nejen v brutální, až nesnesitelný portrét makedonské současnosti: režisérka všechny přátele ztratí.

Největšímu zájmu se těšil belgický, přesněji řečeno vlámský film Ex Drummer. Režisér Koen Mortier adaptoval román o vzniku rockové kapely, utvořené ze tří groteskních ztroskotanců a jednoho slavného spisovatele. Ukazuje, jak společný sen směřuje k absurdní, sebezničující katastrofě všech těchto divokých a nezkrotných nátur. Snímek přitom diváky láká především živočišností, zběsilou muzikou a peprnými dialogy, například o tom, kdo má největší penis - a vítěz ve finále skoro půlmetrový.

Meditací nad smrtí je argentinské minimalistické drama La marea, příběh ženy, která po smrti manžela a malého syna odchází na venkov. Filmař Diego Martinez Vignatti dokázal působivě evokovat situaci člověka, který už nechce dále žít, ale ve styku s nejprostšími věcmi hledá znovu cestu zpátky do života.

Na festivalu se představili Rumuni

Tématem letošního ročníku byla obšírnější přehlídka současné rumunské kinematografie, která dokáže velmi přesně a s nadhledem pojmenovávat postkomunistickou společnost. "Jde o nástup realismu a o nic jiného. Mladí filmaři si vzali do ruky kameru a začali točit to, co kolem sebe vidí," řekl v Rotterdamu Corneliu Porumboiu, držitel Zlaté kamery za nejlepší debut na MFF Cannes s filmem 12:08 Na východ od Bukurešti, jejž zde také uvedl.

Radu Munteanu zase doprovodil snímek Papír rychle zmodrá, v němž líčí zmatky revoluční noci 22. prosince 1989, která nastala poté, co diktátor Ceaucescu utekl z úřadu. Vystrašení branci v řadách armády i policie, starostlivé mámy, které se strachují a pečou řízky, a pouliční revolucionáři se ocitli ve zmatku, v náhodných přestřelkách a velké nejistotě.

Rumunská revoluce je viděná bez předsudků a rétoriky o laciné svobodě, kouzelném kapitalismu a rychlé demokracii. Z odstupu najednou připomíná lidskou explozi, kdy se po letech útlaku a frustrace uvolnilo mezi lidmi to nejhorší, co v nich bylo. No vážně, kdo by jen dovedl být u nás takhle upřímný a nelítostný.