Jak se dnes dívá ruská literární scéna na Haška a na Švejka? Změnilo se něco se pádem komunistického režimu?

Ruská literární scéna na Haškovo dílo hleděla vždycky z odstupu a odstup je znát i nyní. Začal už u básnířky Mariny Cvetajevové, která řekla, že je to okouzlující i odstrašující kniha. Že je v ní znát český genius loci i Haškův génius.

Co si o jeho díle myslíte vy?

Je velice nevyrovnané, jsou v něm věci geniální a zároveň nicotné. Na Osudy dobrého vojáka Švejka, které psal v Lipnici, se ale připravoval celý život. Cvetajevová měla pravdu, byl to geniální spisovatel, který to, co napsal, opravdu prožil. Ale to neznamená, že Švejk je sám Hašek. Bohužel literární věda dosud nedosáhla takové úrovně, aby ho vyložila z něho samého. Pokaždé chtěla propašovat do jeho díla názory z mnohem pozdější doby. Takže ho dosud nepochopila. To hlavní dokázali v šedesátých letech Radko Pytlík a Milan Jankovič, dál se nikdo nedostal.

Na dubnové konferenci věnované Haškovi se mluvilo o potřebě nové analýzy jeho legionářské a rudoarmejské anabáze. Co si o tom myslíte?

O tom není pochyb. Mám za to, že je třeba znovu přečíst svědectví Václava Kaplického Gornostaj, romány Jaroslava Kratochvíla, nelze pominout po desetiletí přehlíženého Rudolfa Medka, Františka Langera a další. Zkrátka je třeba znovu přečíst vše z té i o té době.

Petrohrad na jaře postavil Švejkovi sochu. Znamená to, že Hašek v Rusku není kádrován?

Váš přístup k té době je pro nás nepochopitelný, vždyť za občanské války existovalo tolik protichůdných hnutí a sil, nedá se jednoznačně provždy říci, že něco bylo jenom kladné a druhé jen záporné. Svět byl barevný. Vždyť i lidé kolem T. G. Masaryka nebyli jednotní. Generál Klecanda víc fandil bílým, Kornilovovi, Krasnovovi, Bohdan Pavlov byl politicky někde uprostřed a Pavel Maxa víc vlevo, vždyť vyjednával s Trockým, s Leninem. A podařilo se mu dosáhnout návratu části legionářů ne cestou přes Vladivostok, ale přímo. Skutečností je, že se na tu dobu dívá hodně lidí očima svých otců a dědů, co v té době dělali.

Má Hašek v ruské literatuře nějakého partnera?

Jeden sborník Devětsilu se jmenoval: Umění musí přestat být umění! Měli tím na mysli, že musí být pravdivé, vycházet ze života. To dělal Hašek neustále. Mám za to, že když si uvědomil, kam směřuje politický vývoj, tak se zastavil a vrátil domů. Nepochybuji o tom, že kdyby zůstal, tak by byl ve třicátých letech zastřelen. Těžko předpokládat, že by se choval jinak než dosud. Škoda, že nikdo neporovnal jeho povídky z Bugulmy s povídkami Andreje Platonova. Ten viděl svět také kriticky, humorně, ve třicátých letech se musel odmlčet a jeho knihy se nevydávaly. Teď bychom to měli udělat.