Téměř vše, na co Varga sáhl, vstoupilo v Česku i na Slovensku do hudebních dějin. Ať už se jednalo o dvojalbum Konvergencie a další desky jeho formace Collegium Musicum nebo práce se skupinou Prúdy, kde hrál po boku Pavola Hammela. Na kontě má zatím přes 20 desek, k tomu hudba pro televizní a divadelní inscenace i pro film.

Zapomenuty nezůstanou ani další atributy pro Vargu tak příznačné, jako jsou doutníky a cigarety, lahev vína na pianu a soustředěný výraz jeho nahrbené postavy v okamžicích, kdy jeho dlouhé prsty hrají třeba i variace na skladby klasických hudebních velikánů. Některé písně jsou plné smutku, což pramení z toho, že součástí Vargova životního příběhu byly i zdravotní problémy a protialkoholní léčba.

Varga se narodil 29. ledna 1947 ve Skalici a k hudbě ho prý nepřímo přivedl strýc, který rodině daroval klavír. Nástroj mladého Mariána zaujal, ale jinak byl Varga jako dítě normální "rošťák" a v sedmé třídě už byl "fakt docela slušnej kuřák". Jako mladík se učil u slavného slovenského skladatele Jána Cikkera. Později začal studoval konzervatoř, ale školu nedokončil.

Osud mu do cesty přivál Hammela a skupinu Prúdy a v roce 1969 vydali album Zvoňte zvonky, podle některých kritiků vůbec nejlepší slovenskou bigbeatovou desku, na které si ruce podávají všechny možné hudební styly a motivy. Varga, odpůrce dělení hudby na klasickou a populární, poté nečekaně od Hammela odešel, aby se v následujících letech spolu opět setkali. Dodnes jsou kamarádi, třebaže se nevídají tak často.

Fascinující Collegium

Ještě v roce 1969 Varga, inspirovaný vystoupením britské skupiny The Nice v Praze, založil první artrockovou skupinu v Československu Collegium Musicum, jejímž poznávacím znamením se staly Vargovy hammondky. Ty v nejlepším období doplňovala basová kytara Fedora Freša a bicí Dušana Hájka.

Repertoár se skládal z vlastních instrumentálních skladeb kombinovaných s úpravami děl Bacha, Haydna, Rimského-Korsakova a dalších klasiků. Prvním počinem Collegia byl singl se skladbou Hommage a J. S. Bach, která se stala neoficiální znělkou souboru. V roce 1971 vyšlo skupině debutové eponymní album a poté asi nejcennější dvojdeska Konvergencie.

Po zániku Collegia (poslední deska Divergencie vyšla v roce 1981) se Varga rozhodl pro úlohu osamělého běžce. Již v roce 1972 však obnovil spolupráci s Hammelem albem Zelená pošta a dále na albu Na II. programe sna (1976), kde například hrál i Radim Hladík. V letech 1970-1972 pracoval také jako dramaturg v bratislavském Divadelním studiu a společně s Hammelem je spoluautorem prvního slovenského muzikálu Cyrano z predmestia (1978).

První sólové album Stále tie dni, byť ještě s hudebníky, vydal v roce 1984. K Hammelovi a také ke Collegiu se vrátil ještě několikrát. Zatím posledním Vargovým počinem je společná nahrávka s Moyzesovým kvartetem, jehož hudebníci s Vargou již kdysi spolupracovali. Kromě novinek na albu nechybějí ani nové verze písniček známých z přelomu 60. a 70. let minulého století z repertoáru skupiny Prúdy. Varga také stále hraje a jeho koncerty nejsou jednoduchou záležitostí.

Ve volném čase Varga rád spí a když nemůže usnout, stává se z něj vášnivý čtenář. Se svou druhou ženou Janou žije v Bratislavě. Je držitelem mnoha cen, jejichž význam občas zlehčuje. O jeho soukromí se mohou fanoušci více dozvědět z jeho rozhovorů s Petrem Uličným, které vyšly v roce 2004 pod názvem O cestách, které nevedou do Říma.