Článek
V Domě umění představila souhrnnou výstavu jednoho ze zakladatelů současné podoby města - Františka Lydie Gahury, na zámku pak osobnost současnou, Ivana Bergmanna. O tom, jak by se vyvíjel osud sochaře a architekta, žáka Josipa Plečnika a Jana Kotěry, kdyby nepoznal Tomáše Baťu, je možné jen spekulovat. Ovšem zbytečně.
Gahura, to je Zlín, Gahura, to je baťovská architektura v nejširším záběru. Na začátku byla zlínská radnice a pak už stavby pro firmu. S nečekaným rozmachem a možná ne ve všem dodnes doceněnou velkorysostí - od rodinných domků, přes velké kino, k nemocničnímu areálu, školám, obchodním domům, kostelům, vždy v dokonalém výtvarném využití onoho geniálního konstrukčního principu betonového skeletu s rozponem 6,15x6,15. A k tomu urbanistické práce od "domečkového urbanismu" obytných čtvrtí přes náměstí Práce k návrhům nových měst.
Jen málokdy je příležitost podívat se na zlínské návrhy v původní plánové dokumentaci - tentokrát je nabídnuta v maximálním možném rozsahu. Co bylo postaveno, ukazují fotografie - ale pak je nečekaná hojnost toho, co zůstalo jen v záměrech, návrh divadla, ale také nová podoba ústředního náměstí, kdy kino mělo být přesunuto, aby vznikl monumentální prostor téměř klasicistního charakteru - architekt mu věnoval pozornost v pěti různých etapách.
Velkorysost Gahurovy tvorby podtrhuje i expozice ve volném prostoru bez vnitřního dělení, rámují ji jen sloupy a skleněné stěny jeho vlastní stavby, kdysi Baťova památníku. K plánům a fotografiím jsou doplněny modely většinou nově stavěné, a několik soch. K tomu osobní dokumenty a krátký film.
Ivan Bergmann
Ivan Bergmann patří k předním osobnostem současné zlínské architektury. Jeho práce se prosazuje klidně, jako by nenápadně, jeho architektura prokazuje velkou úctu ke zlínské tradici a zároveň zcela jasné současné cítění. Poprvé na sebe upozornil Lesní kavárnou (1980), ale zřejmě nejvýrazněji až mnohem později oslnivým areálem zdravotní školy a penziónu pro seniory (1995), který se po dlouhé době stal příkladem skvěle uchopené baťovské tradice. A hned za ním byl ve stejném pojetí univerzitní objekt v Hradci Králové (1998).
Mezitím kolem toho velké množství studií a soutěžních návrhů v širokém záběru typů staveb. Výstava ve zlínském zámku z nich vybírá ty nejdůležitější, přesto ukazuje na jednu zvláštnost - Bergmannovy stavby vypadají ve skutečnosti lépe než v projektech, jako by jeho architektuře nesvědčilo ono povinné představení v přísných pohledech; kresby a perspektivy jsou mnohem přesvědčivější. (To, že Bergmann je skvělý kreslíř, dokumentuje výstava jeho cestovními impresemi, stejně jako záznamy staveb z Kroměříže.)
Ohleduplný vztah ke zlínské architektuře prokázal v kolektivu, jenž rekonstruoval budovu proslulé "21" (2004), ale již předtím citlivě zrekonstruoval jinou důležitou stavbu zdejšího regionu, Jurkovičův lázeňský dům v Luhačovicích.
František Lydie Gahura Projekty, realizace a sochařské dílo, kurátorka Ladislava Horňáková. Pořádá Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Dům umění ve Zlíně, 12. 12. 2006 - 18. 2. 2007, denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. K výstavě je vydán katalog.
Ivan Bergmann Architektonické dílo, kurátorka Ladislava Horňáková. Pořádá Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Grafický kabinet ve II. poschodí zlínského zámku, 21. 11. 2006 - 4. 2. 2007, denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin. K výstavě je vydán katalog.