Triková rodinná komedie Noc v muzeu vypráví o nočním hlídači (Ben Stiller) zaměstnaném v národopisně-přírodopisném muzeu, kde každou noc ožívají exponáty. On se snaží nejprve přežít, pak pochopit, proč se to děje, a nakonec to nějak vyřešit, aby se to dít přestalo.

Triky v tomto filmu ujdou, ale to je asi tak všechno. Režie je dost špatná, ale největší vinu dozajista nesou autoři scénáře, kteří své dílo strašně odbyli. To, co se vlastně v muzeu v noci děje, není nikdy pořádně vysvětleno, respektive nikdy nejsou ani trochu nalinkována "pravidla hry".

Obyvatelé muzea způsobí každou noc škodu za tisíce dolarů, ale ta se někdy ráno sama magicky opraví, jindy ne. Některé oživlé neamerické historické osobnosti mluví anglicky, jiné svou rodnou řečí. Některé si jsou vědomy toho, že jsou jen voskovými figurinami, jiné evidentně ne. Některé chápou, že jsou v muzeu, jiné si myslí, že jsou ve svém přirozeném prostředí. A tak dále... Z toho, že jsem si všímal takovýchhle drobností, asi pochopíte, jak mě nudilo všechno ostatní.

Když si představím, že s velikým rozpočtem a nejnovější trikovou technologií byli autoři scénáře omezeni pouze svou představivostí a ničím jiným, jsem nucen konstatovat, že museli tu představivost mít neuvěřitelně omezenou. Mohli pracovat s oživlými historickými postavami, zvířaty i uměleckými díly a zmohli se jen na to, že Atilla Hun pořád křičí a chce někoho mlátit a kamenná hlava z Velikonočního ostrova říká "You in trouble, dumb dumb. You better run from Atilla the Hun Hun." Což je zřejmě taková "fun fun", že byl tento film tři týdny na prvním místě amerického žebříčku. Což je smutné.

Obávám se, že i film Jumanji byl lepší. A režisér Shawn Levy předtím natočil Líbánky, oba díly Domu naruby, a nejnovějšího Růžového pantera, tudíž si tento pán v tuto chvíli už zaslouží, abych ho nenáviděl na osobní úrovni.

Fast Food Nation

Tento na první pohled zajímavý film je adaptací stejnojmenného knižního betselleru o tom, jak jsou nadnárodní fastfoodové korporace zlé, vykořisťující a jejich jídlo za nic nestojí. Zajímavé je, že kniha není beletrie, zatímco stejnojmenný film má děj a hrdiny. Nebo aspoň měl mít, ale o tom za chvíli.

Richard Linklater (Škola rocku, Než se setmí) natáčí většinou filmy, které jsou buď buď dobré, nebo aspoň zajímavé. Bohužel, Fast Food Nation není ani jedno z toho. Záměrem pravděpodobně bylo natočit podobnou mozaiku jako Crash nebo Traffic, ve které by se proplétaly osudy různých lidí, které by spojoval společný motiv (v tomto případě fast food a jeho zdravotní, ekonomické a další aspekty). Záměr ovšem spektakulárně nevyšel!

Sledujeme imigranty z Mexika, kteří začnou pracovat na jatkách (smyšlené) fastfoodové společnosti Mickey's. Sledujeme viceprezidenta Mickey's (Greg Kinnear), který má na týchž jatkách zjistit, odkud se v mase bere tolik stop výkalů. Sledujeme řadové zaměstnance fast foodu, kteří plánují loupež. Sledujeme farmáře (Kris Kristofferson), jehož život se změnil díky dobytčím megafarmám. Sledujeme mnohé další postavičky (často hrané slavnými herci), které jsou ve filmu pět minut až hodinu. A kam to spěje? Nikam.

Mám teorii, že film byl původně mnohem delší a byl dodatečně sestříhán na necelé dvě hodiny. Jinak si nedokážu vysvětlit, že mnohé dějové linie jsou naprosto lajdácky utnuty (Greg Kinnear nebo teenageři, plánující loupež, se prostě od určitého okamžiku přestanou ve filmu objevovat). Jiné linie jsou naopak zcela zbytečné a nevidím v nich jakkoliv vzdálenou souvislost s průmyslem rychlého občerstvení. A některé příběhy se "zázračně uzavřou", například jedna imigrantka začne být závislou na drogách, jde to s ní z kopce, schyluje se k něčemu dramatickému, a pak je najednou v pořádku a jen prohodí "víš, měla jsem dost problémy s drogami, ale už jsem OK". A divák netuší proč a jak ta změna...

Linklater se snaží filmem naznačit, že všechno, co jakkoliv souvisí s fast foodem, je zlé a kazí to lidský charakter. V mnoha případech jeho argumentace postrádá nejzákladnější logiku a ve výsledku je ještě mnohem manipulativnější a trapnější než Supersize Me, který se mi přes svou manipulativnost líbil, zatímco Fast Food Nation se mi nelíbí. (A není to tím, CO se snaží říct, ale JAK to říká.)

Poněkud hořce vtipná je skutečnost, že ve filmu uvidíme scény z jatek, které nás mají šokovat tím, jak jsou brutální a nehumánní. Ve srovnání s nijak neutajovanými záběry z českých jatek ovšem ta americká vypadají čistě a humánně jako operační sály.

Smrtící nenávi2t

Pod tímto šíleným českým názvem (prosím vyslovovat "smrtící nenávidvět"!) se skrývá pokračování amerického hororu Nenávist (The Grudge), který se mi relativně líbil, přestože šlo o bezostyšnou (přiznanou) vykrádačku japonské hororové série.

Dvojka se mi už nelíbila vůbec, přestože je to vlastně skoro totéž, nebo možná proto. Filmaři vykrádají sami sebe a scenáristé už nevěděli co roupama a snaží se sérii pozvolna přenášet z Tokia do USA, čímž mizí poslední zbytek nějaké zajímavé atmosféry. Samozřejmě, když na vás z plátna něco bafne, tak se asi leknete. Ale je to otravné a ta krkající strašidla už začínají být celkem k smíchu.

Kniha rekordů Šutky

Šutka je velká romská enkláva v Makedonii, která je - aspoň podle tohoto filmu - magická. Žijí zde teleportující se dervišové, lovci upírů, exorcisti, mistři sexu, světoznámí hudební producenti a další neuvěřitelné postavičky, které si myslí, že patří k nejdůležitějším na světě.

Kniha rekordů Šutky se tváří jako dokument, ale skutečnost je taková, že průvodce filmem (vydávající se za zdejšího obyvatele) je herec a ostatní postavy, byť hrají samy sebe, si většinou poněkud "upravují realitu". Ale není jasné, nakolik je k tomu pobízejí filmaři a nakolik jsou hrdinové takoví sami od sebe.

Polodokumentární film do značné míry připomíná úvodní scény z Borata (i když není tak vypointovaný, jde spíš o "atmosféru"), je po všech stránkách velmi dobře natočen a po dlouhé době má skutečně zenové hlášky, například (o přibližně osmdesátiletém diskodědečkovi) "Strýček Refet oprávněně tvrdí, že jako jediný v Šutce zná francouzskou kulturu. Proto ho nepouštějí k mladým děvčatům."

Tenhle malý nezávislý filmeček je zdaleka nejlepší premiérou tohoto týdne!

Ve zkratce...

Byly uděleny 64. Zlaté glóby. Výsledky jsou např. zde.

Tady se objevily ukázky z něčeho, co vypadá jako nová hra na motivy Krotitelů duchů. Píšu "vypadá", protože oficiálně se nikdo nezmínil o tom, že by se o takové hře vůbec uvažovalo, a teď najednou tohle...? Pokud to celé tajně udělal nějaký fanda, tak klobouk dolů. Jak se píše na oné stránce, takovouhle hru svět potřebuje... Aktuální update zde.

Trailer na remake Caliguly (nevhodný pro mládež). Ne, nebojte se, ted zcela jistě není opravdový. Jenom takový "žertík" všech zúčastněných.