Zatímco výstava věnovaná kurátorce a historičce fotografie Anně Fárové hovořila o smyslu fotografie, na výstavě německého konceptualisty Hanse-Petera Feldmanna (nar. 1941) uvidíme pouze formu.

Feldmann je více sběratelem než fotografem a šíře jeho zájmu je podivuhodná. Obsahy ledniček, manželské postele, amatérské snímky měst, dámská kolena, reklamní plakáty. Významová prázdnota snímků je ještě podtrhována jejich kupením a zmnožováním. Snímky často nafotil někdo jiný (Feldmann je jen autorsky zreprodukoval) a záběry samotné i jejich kolekce postrádají až na výjimky jakoukoliv myšlenku či vtip.

Nafotil i šatník jedné dámy

Ten lze zaznamenat snad jen u pečlivě přefoceného šatníku jedné dámy či u instalace libra jahod (vystříhané a znovu nalepené fotografie jahod, které dohromady zobrazují množství vážící půl kila). Roztomile kuriózně působí drobné autorské sešitky, do kterých si sběratel Feldmann své úlovky pečlivě reprodukuje. Nad smyslem většiny vystavených artefaktů však zůstává rozum stát.

Na rozdíl od některých teoretiků umění se nedomnívám, že výstava klade mnohé otázky. Klade jenom jednu: co je ještě umění? Domnívám se, že je třeba trvat na jeho minimální definici jako netriviálního, zahuštěného jazyka, kterým umělec oslovuje ostatní členy společnosti. Tam kde není snaha něco vyjádřit, jde o hru, výkřik nebo provokaci. Anebo o výzvu kurátorům smysl tam najít.

Jenomže blábol je nakažlivý a výsledkem jsou pak komentáře, "perly" typu: "...roli umělce nejradikálněji napadá tím, kolik z produkce významu smyslu svých děl nechá na divákovi."

V závěru si dovolím na tu jedinou otázku odpovědět: Feldmannovo sběratelství je záležitost vkusu, nikoli uměleckého počinu. Ledaže by uměním byly také instalace vetešníků, výlohářů a hospodyněk rovnajících kompoty ve špajzkách. A proč ne? Protože pak by bylo uměním všechno, a tím bychom ztratili vymezení jednoho pojmu, který je pro naši civilizaci důležitý.

Hans-Peter Feldmann: Foto, Langhans Galerie - Praha do 25. února