Článek
Hůlův podíl na knize je vskutku podivuhodný. Na prvních padesáti stránkách převyprávěl formou quasirozhovoru hereččin životopis, respektive historky, jež čtenáři již důvěrně znají právě z jejích knih - babička, dětství, první láska, zkouška na konzervatoř, Peškova výuka atd.
Na rozdíl od Skořepové tak ale učinil šedivým jazykem téměř bez humoru, zato každou druhou stránku vyšperkoval citátem nebo moudrostí z vlastních zdrojů. Následují kapitolky doslova převzaté z knížky Skořepové Nejsem čarodějka o magii v lásce, ženách posedlých ďáblem a Lubiných oblíbených skřítcích.
I po třinácti letech je to vyprávění čtivé, ale škoda, že Hůla nevyprovokoval herečku k ničemu novému. Na pár zbývajících stránkách jsou posbírány hereččiny názory na horoskopy, současnou společnost, vzpomínky na Jiřího Šotolu či Ludvíka Aškenazyho a rekapitulace jejích rolí. Knížka končí krátkým vyznáním patnácti osobností (Arnošt Lustig, Marek Eben, Jiří Lábus, Marta Vančurová aj.) ze vztahu ke Skořepové.
Popisky se Hůlovy nepovedly
I takto se dá udělat kniha (a jména autora). Bohužel dnes je to praxe obvyklá a některé osobnosti se dokonce o vzniku "své" knihy dozvědí až z médií. Proto budiž Hůlovi ke cti alespoň to, že s herečkou strávil celé léto, když už ji zřejmě neviděl v žádné z rolí, o nichž je v knize řeč.
Dokumentuje je totiž řadou fotografií s ostudně pomýlenými popiskami, o chybějících autorech snímků a jejich archívních zdrojích ani nemluvě. O Bábě z Jiráskovy Lucerny se tu dočtete jako o Arině z Ženitby (a to ještě s malým ž), fotku ze Štechova Třetího zvonění provází naopak popiska o Haničce z Lucerny, u řady rolí se titul hry či autora nedozvíte vůbec, na svatbě Lubě místo Jindřicha Honzla svědčil jakýsi "veliký režisér Hornýl."
Tady už Hůlu docela zradila jeho divadelní nezkušenost a zřejmě mu fotografie nestály za ověření. Ostatně faktickými i překlepovými chybami se hemží i vlastní text. Škoda, přeškoda. Zvláště v případě herečky a spisovatelky, jejíž humor a voňavou češtinu opěvuje i autor-neautor Hůla a která svou schopnost zaujmout čtenáře dokázala již osmi tituly. Svou část viny na nedbalé podobě knihy si odnáší i nakladatelství Mladá fronta.
Jan Hůla: Divotvorný svět Luby Skořepové, Mladá fronta, Praha 2006