Formanovi se filmem Goyovy přízraky splnil sen starý přes padesát let. "Vše to začalo, když jsem studoval film a četl knihu o španělské inkvizici a nehodě, při níž byl někdo neprávem obviněn ze zločinu," vzpomíná dnes na první studentský nápad, na který pak ale nadlouho zapomněl.

Podruhé se vynořil, když se Zaentzem propagovali ve Španělsku Amadea. Tam, v Pradu před Goyovými obrazy, už do myšlenky na příběh z doby španělské inkvizice vstoupil i slavný malíř. Zaentze to zaujalo, a jak šel čas, přibrali scenáristu Jean-Clauda Carriera (s Formanem dělal filmy Taking off a Valmont).

"Co pro mě bylo na tomto období nejatraktivnější, byly všechny ty paradoxy a změny, které se děly," říká Forman a dodává: "Odrážely dobu, v níž jsem já sám žil - nejprve v demokratické společnosti, poté v nacistické, pak v komunismu a opět v demokracii a znovu za komunistů a pak zase v demokracii."

V roce 2003, skoro 20 let poté, co se Zaentzem mluvili o Goyovi v Pradu, začali na filmu intenzívně pracovat. Forman s Carrierem se uchýlili do Formanova domu v Connecticutu, kde psali deset hodin denně scénář, v němž se člen inkvizice, bratr Lorenzo, zaplete s Goyovou mladou múzou Inés, jež je nespravedlivě obviněna z čarodějnictví a uvězněna.

Portmanová na Goyově obraze

Bylo jasné, že pro zachování ducha a věrohodnosti filmu je důležité ho natočit ve Španělsku s co největším počtem španělských herců. Pro roli Goyi chtěl Forman od začátku Javiera Bardema. "Patří bezpochyby k nejlepším hercům dneška," říká Zaentz. "Dali jsme si s ním schůzku, a když jsme ho zahlédli v hale Ritzu, byli jsme nadšeni a ještě šťastnější, když k nám přišel a řekl: "Lidi, já s vámi chci pracovat na filmu!" Rychle jsem mu nabídl ruku: "My chceme udělat film s vámi."

Také Bardem počítal s rolí Goyi. Jenže ta postupně přestávala být hlavní. "Po mnoha diskusích jsme pochopili, že náš příběh nebude s Goyou jako hlavní postavou fungovat. Nic jsme Bardemovi neřekli, jen jsme mu poslali opravený scénář a čekali. Během několika hodin zavolal a řekl: "Lorenzo má mé srdce," říká Zaentz. Tím ale Forman ztratil Goyu a musel hledat nového: "Nechtěl jsem, aby to byl někdo moc známý, Goya musí přijít odnikud. Neočekáván."

Švédský herec Stellan Skarsgard, kterého objevil při sledování filmu v letadle, není neznámý (Dobrý Will Hunting, Prolomit vlny), ale jak říká Zaentz, je to druh herce, kterého si nepamatujete jako Stellana Skarsgarda, ale jako postavu z určitého filmu.

Třetí hlavní postavou je Inéz. "Natalii Portmanovou jsem vůbec neznal," přiznává Forman. "Koupil jsem si nějaký módní časopis a zahlédl na obálce její fotografii. A jak jsem se tak na ni koukal, otevřel jsem knihu s Goyovými obrazy, našel obraz jménem A Milkmaid in Bordeaux a uvědomil si, že mají stejný obličej. Tak jsem začal zjišťovat kvality této herečky a zjistil, kolik lidí ji má rádo. A pak jsem se podíval na film Na dotek, za který dostala Zlatý glóbus a oscarovou nominaci, a viděl, jak je dobrá. Věděl jsem, že ji chci."

Portmanovou nejprve šokoval fakt, že si ji Forman vybral podle podoby s dívkou z obrazu, ale zároveň ji nabídka uchvátila. "Trochu jsem se i styděla, protože miluji Milošovy filmy. Když mi nabídli Ines, byla jsem nadšená. Vystupuje v části dějin, o kterých jsem nic nevěděla."

Goya je pro Španěly důležitý

Natáčení začalo 5. září a skončilo 9. prosince 2005. Točilo se na mnoha autentických místech. Jakkoliv je příběh filmu fiktivní, mnohé muselo být věrně zachováno, protože Goya je pro Španěly velmi důležitý a filmaři to nechtěli podcenit.

"Strávil jsem neskutečnou dobu studiem Goyi. V podstatě všichni, kdo na filmu pracovali, byli ponořeni do toho, kdo a co byl Goya, jak žil a pracoval," říká Skarsgard a dodává: "Zašli jsme tak daleko, že v některých scénách v ateliéru jsme pracovali podle jeho postupů rytectví, známe postupy, kterými se řídil při míchání barev, jež měl zvlášť rád, a dokonce jsme byli schopni udělat kopii knihy skic, které používal." Film je hotov, žije svým životem a herci rádi vzpomínají na práci s Formanem.

"Pravděpodobně jeho nejúžasnější vlastností je smysl pro humor. Byl tu každičký den, celých pět měsíců. Nikdy ho neopouští, i když je situace velice náročná. A potom, když vás vede, je to jako požehnání, protože toho ví tolik o herectví, o pravdě," říká Bardem a Skarsgard dodává: "Mezi záběry nesedíme a nemluvíme o natáčení, ale jenom tak kecáme a smějeme se, protože on si ze sebe dělá neustále legraci."