Článek
"V komunistické Praze bývalo slovo ,emigrant synonymem padoucha, zrádce a zbabělce. A je zvláštní, že na rozdíl od jiných postkomunistických měst, jako Varšava, Budapešť nebo Moskva, přežívá v Praze tato tradice dodnes," čteme v listu El País.
Autorka dodává: "Během svých návštěv v Praze jsem si mohla ověřit, že mnozí z disidentů, kteří stáli v opozici ke komunistickému režimu, se o Milanu Kunderovi nevyjadřují v superlativech. Zatímco svět vyzdvihoval kvality tohoto českého romanopisce, intelektuálové v jeho rodné zemi se o něm často vyjadřovali jízlivě a s despektem.
Jak vypadá současné přijetí románu Nesnesitelná lehkost bytí v českých médiích? Podle autorčina zjištění se mnohé z českých sdělovacích prostředků tématu Kunderova románu vyhýbají. "Literární kritikové se skryli za neutrálními, útlocitnými slovy a frázemi, které nevyjadřují žádný názor," píše Monika Zgustová a jako příklad uvádí texty, zveřejněné o Nesnesitelné lehkosti bytí v denících Lidové noviny a Hospodářské noviny. "Kromě toho se na oficiálních webových stránkách Ministerstva kultury ČR, určených k propagaci české literatury v zahraničí, rozpoutala proti Kunderovi naprosto jedovatá kampaň."
V listu El País jsou citovány některé pasáže z textů zveřejněných na internetovém Portálu české literatury. Španělský čtenář se dozvídá, že Kunderova zdrženlivost ve vydávání jeho děl v Čechách byla na internetových stránkách ministerstva dokonce označena za aroganci.
"Jeden z literárních kritiků, kteří se staví za Kunderu a který si jako jediný troufá polemizovat s webovými stránkami ministerstva, Aleš Knapp, se svěřil, že si v tomto otráveném ovzduší připadá jako sám voják v poli. A ironicky k tomu poznamenává: Těší mě, že po letech mého marného úsilí vyvolat v Čechách diskusi o Milanu Kunderovi vylézají konečně jeho odpůrci z děr."
V deníku El País závěrem čteme: "Jak vidět, ve své bývalé vlasti byl Milan Kundera trnem v oku komunistům, disidenti jej neměli rádi a novináři jej dnes chtějí zdiskreditovat. Čtenáři však obvykle na názor literárních kritiků nedají. Počáteční náklad Nesnesitelné lehkosti bytí byl během dvou týdnů rozebrán a jedeme-li v těchto dnech pražským metrem, vždycky najdeme někoho, kdo je ponořen do četby této knihy."