V poslední době vám vyšla deska Uletěl Orlovi. Co to je za písničky? Jak jste uletěl Orlovi?

Ten název vychází z jedné věty, kterou mi tatínek dost často opakoval. Neuč orla lítat, pořád říkal. Tak k tomu to trochu odkazuje, k tomu orlovi, kterýho stejně nikdo nenaučí lítat líp, než jak to už umí. Taky o tom jsou moje písničky. Deska má ještě podtitul: Sedmnáct písní o lásce. I když všechny nejsou o lásce, jsou třeba taky o smrti, o smutku, o rodičích, o nedorozumění nebo o radosti a o Mirce z Brna, tak přesto si myslím, že v podstatě se všechno v našem životě nějak týká lásky, i když dost často nevíme, co ta láska vlastně přesně znamená. Jak ji v každém okamžiku vnímat, kde ji hledat, jak ji neztratit a tak. 

Váš koncert není úplně běžným koncertem. Jednotlivé písně prokládáte krátkými vystoupeními a hereckými etudami.

Když jsem začal hrát s kapelou, moc jsem nevěděl, jak mám svoje písně na koncertě prezentovat. Je to vždycky jiný, mění se to podle toho, jaký přijdou lidi, jak reagujou, jestli se smějou nebo spíš ne, jestli já se bojím víc nebo míň. Taky dost záleží na tom, jestli mi táta napsal mail, nebo ne a tak podobně. Dopředu nikdy nevím, jak který koncert dopadne. Ale mně to baví a myslím, že to baví i diváky.

Řeklo by se, že nikdo nemá rád trapasy. Ale vy jako byste je schválně vyhledával a potom si s tím hrál. Je to součást vaší komiky.

Jo, to jste si dobře všimnul. Ale já nechci být moc trapnej, málokdo si přeje vypadat trapně, ačkoliv každej z nás je někdy trapnej. Takže já, abych se tý trapnosti nebál, tak jí jdu naproti a pak člověk zjistí, že se vlastně není čeho bát. Navíc lidi to pobaví, zasmějou se cizímu neštěstí, to je uvolní - mě koneckonců taky a je to fajn. Ale hranice, kdy jsem vtipně trapný a kdy už jenom trapný je dost tenká a já sám kolikrát nevím, kde je. Ale to je na tom zábavný.

Pouštíte se do několika věcí najednou, jak lze skloubit herectví a zpívání?

Docela dobře. Mě se to teď hezky doplňuje, protože jsem se rozhodl natočit ke všem písním z nový desky videoklipy, můžu si sám sobě zadávat různý pěkný herecký úkoly. Teď jsem si třeba zadal kominíka, před tím tanečníka, v dalším budu zase kosmonaut. Plánuju oslovit Gerarda Depardieu a Petra Čtvrtníčka, jestli by si se mnou nezahráli hodný, trochu psychopatický tatínky.

Ve filmech hrajete často dost výstřední postavy, lidé vás znají jako Standu Pichlíka z Nudy v Brně, Bohouše Bursíka v Mistrech nebo Hrubeše.

Výstřední postavy jsou zajímavý, protože jsou výstřední, takže mě je baví hrát pro tu jejich výstřednost, ale možná připadají výstřední jenom vám a přitom jsou úplně nevýstřední. A možná jsem výstřední já, a proto je hraju, nebo jsou výstřední ti režiséři, kteří mi dávají výstřední role. Co to vlastně přesně znamená výstřední?

Objevil jste se už v řadě českých filmů. Jak podle vaší zkušenosti filmoví režiséři pracují s herci?

Každej na to jde jinak. Někdo se vás snaží oslnit, jiný vystrašit, další zase trochu zblbnout, ale jsou i příjemní režiséři. Hlavně mají všichni většinou staženej zadek, aby to celý vůbec klapalo a aby ty velký prachy, který se při filmování točej, po nich nechtěl někdo zpátky. Takže jim to vždycky odpouštím, ty jejich někdy výstřednosti.

Jan Svěrák vás obsadil i do svého připravovaného filmu Vrátné láhve. Co tam hrajete?

Takovou epizodní postavu, ale moc pěknou. Jmenuje se Mirek Šourek a je to kluk, co by moc rád studoval práva jako Jirka Macháček, ale trochu se bojí, jestli je dost chytrej, protože mu otec často říkával, že je tupec. Ale to jsem si už domyslel, to ve scénáři není.

Co bude malé hudební roadmovie Přestávka, při kterém jste si zahrál na piano na přechodu pro chodce na pražské magistrále?

To je nový videoklip k písni Kolečko, který vymyslel a režíroval Vít Klusák. Píseň je o tom, že se není čeho bát, a klip jsme natočili za plného provozu na magistrále a přitom jsme se strašně báli. Nakonec to dopadlo dobře, nikomu se nic nestalo a všem řidičům, který jsme tím bláznivým nápadem překvapili nebo třeba i naštvali, se tímto dodatečně omlouvám. Snad by je mohlo potěšit, že ten klip je krásný a navíc poběží celý únor jako předfilm v některých pražských kinech.

Jedna vaše píseň je věnovaná francouzské herečce Audrey Tautou. Proč?

Protože to je pěkná holka a někde jsem se dočetl, že teď nemá kluka, takže bych se s ní rád sešel a jen tak si pokecal, anebo s ní natočil nějakej film. Takže jsem napsal písničku, kterou zpívám na koncertech, a těším se, že ji jednou budu zpívat, a ona potom přijde za mnou na jeviště a já jí dám růži a ona vůbec nebude vědět, o co jde.