Jak jako člověk všeobecně umělecky založený chápete hudbu?

V podstatě stejně jako výtvarné umění nebo divadlo. Jako emocionální sdělení. Zobrazení něčeho, co je na jazyku. Můj jazyk je hodně zrakový, i v hudbě pluju v obrazech. Když ale cítím, že si téma říká o text - že si ho vlastně říkám v duchu, napíšu si to. Někdy je zase lepší si to jen namalovat. Někdy zahrát. Někdy obojí...

Před dvěma lety jste získal sošku Anděla od Akademie populární hudby v kategorii Alternativní hudba. Udělalo to něco s vaším vztahem k muzice?

Doufám, že ne. Beru to tak, že mám na skříni sošku kamaráda Jaroslava Róny. Nedávno jsem ji předal svému vydavateli do obchodu. Upřímně řečeno, moc jsem to nechápal. Nerozuměl jsem té míře alternativy. Podle mě jsou mé písničky obyčejné. Nejsou komplikované, leda trochu aranžérsky nebo pojetím hry na nástroje některých hostů. Byl jsem překvapený.

Na vaší nové desce je patrné, že si s hudebními nápady především hrajete. Je pro vás termín "hravost" klíčový?

Na to se mě ptá spousta lidí, skoro v každém rozhovoru se k té hravosti dostaneme. Mám rád otevřené procesy. Takové, které umožňují více výstupů, interpretací. Ať už je prostředníkem obraz, hudba nebo divadlo. Jsem rád, když lze významy číst různě. Obrazné situace vznikají většinou až v procesu zanícení hrou s tvarem. Málokdy předem. Každý krok vychází z toho předchozího, zároveň je vystaven vzájemnému sebenapadání, sebeironizování, hrozí mu sebedestrukce. Líbí se mi, když obsahuje obě možnosti vyznění: "ano" i "ne". Možná právě tohle evokuje tu hravost. Nevím...

Proč jste se rozhodl v podobě kolekce Přesletec nabídnout rovnou dvojalbum?

Nějak to vyplynulo. Možná to souvisí s tou dvoupolohovostí. Z jedné strany sleduju notu groteskně tesknou a z druhé notu tragicky chechtavou. Mám rád, když se oba póly spojí v jednu masu, ve které mezi sebou oscilují. Je to takové riskantní balancování na hranách emocí. Vždycky se mi líbila forma dvojCD. Chtěli jsme si to s pěveckým tělesem Lakomé Barky zkusit. Blanka Laurychová, strůjkyně Lakomých Barek, zhudebnila některé mé starší texty. Dvojalbum je naší kompilací, podobně jako první album. Teď jsme se pokoušeli o větší vzájemné propojení.

Jak se vám spolupracuje se sborem Lakomé Barky, ve kterém jsou děti?

Občerstvují mě vitalitou. Já s nimi ovšem pouze hraji na koncertech, kde se střídáme ve výstupech. Nikdy jsme společně nic nezkoušeli. Až teď jsem poprvé ve studiu s nimi společně zpíval. Dělám si o samotě své písně a ony zkoušejí v Klecanech v obřadní síni obecního úřadu. Když přišly do studia, měly své skladby nazkoušené, tak jsem jim to trochu rozvrtával a na místě zapouštěl dětské hlasy do některých mých sólových písní. Společně s dalšími navrstvenými hosty jsme album překotně zaníceně uhnětli.