Článek
Na prahu sedmdesátky Atwoodová dumá o postavení ženy i o budoucnosti mládeže, sevřené kultem úspěchu a vydřeného úsměvu. Má pro jízlivost pádné důvody, neboť cesta je "proces, ne konkrétně vytyčený pruh země" a člověk bytost z prachu, v nějž se zase obrátí.
Je však dobré zjistit, komu při tom stojí na hlavě. Na rozdíl od předchozích souborů Hra na vraha a Dobré kosti autorka přikládá i ilustrované představy o zbytcích mýtu v nás včetně toho nejslavnějšího o jeskyni, který pojmenoval Platón. U Atwoodové má podobu stanu a má nás chránit před divočinou. A spisovatel dál popisuje jeho stěny, protože co mu zbývá, když pravda je mimo tento svět.
Margaret Atwoodová: Stan, přeložili Miroslav Jindra a Viktor Janiš, BB/art, Praha 2006