David "Kufald Indián" Janžura, Josef V.Kaluž, Milan Krupa, Kristian Murný,Tři Kastróly, Vladimír Pospíšil, Míša Salvet, Jan Šustek, Mnoháček Zgublačenko, Mnislav Štavnatý: Jít pevně za svým imbecilem

Poezie není konec konců nic jiného než nemoc duše. To napsal na začátku svého sešitu č. 7 Jan Hanč. Ne každý by to podepsal, naopak pro milovníky "klasické poezie" je to rouhání. Ale i periferie jsou důležité - co by byla bez nich centra měst? Po almanachu Břitvou do klavíru (2002) je tu další výsadek divnosti, trapnosti a bezelstnosti. Pojďme se třikrát bez přípravy potopit a zalovit:

1) Plují děti na salámu / místo vesel tátu mámu (M. Krupa);

2) Poslední pohled na hodiny / poslední hlasy ze zahrad / Holkám se řikaj hovadiny / jinak nemůžou v noci klidně spát (Tři kastróly);

3) Honili se přátelé / než je vítěz rozhrne. / O dveře se zakloní / kachny pádlem neumí. (M. Šťavnatý).

 Zapamatujte si ten poslední verš, až vám nebude nejlíp, stačí si jen tak pro sebe zarecitovat: kachny pádlem neumí!

(Editoval a úvod napsal R. Kopáč. Clinamen)

Miloslav Klíma, Karel Makonj a kol.: Josef Krofta - inscenační dílo



Umělecký vývoj osobnosti moderního světového loutkářství od studií na DAMU přes angažmá v Malém divadle České Budějovice po vrcholnou éru v Divadle Drak Hradec Králové. Z pera našich i zahraničních divadelních vědců se dozvíme mnoho o jedinečnosti Kroftovy režijní a umělecké metody. Cenný je z tohoto pohledu příspěvek polského teatrologa Henryka Jurkowského, který zařazuje Kroftovu tvorbu do celosvětového divadelního kontextu. Z pečlivě připraveného soupisu jeho díla i literatury o něm a prostřednictvím řady fotografií nahlédneme bohatost a šíři Kroftovy téměř čtyřicetileté umělecké činnosti. Není mnoho vskutku světových osobností v českém divadle, Josef Krofta (1943) je jednou z nich.

Pražská scéna

Dana Kalvodová: Asijské divadlo

Přežije obřadní divadlo? - ptá se ve své nejnovější knize věnované asijskému divadlu na konci milénia přední česká orientalistka a současně teatroložka soustavně mapující minulost i přítomnost asijského divadla. Tentokrát se zaměřila na čínské a japonské divadlo a jeho současné, z dávných tradic čerpající a po celé 20. století se rozvíjející formy. Pečlivě připravená kniha obsahuje i překlady textů několika středověkých frašek, citáty ze vzpomínek aktérů a spoustu fotografií.

Academia

Friedrich Dürrenmatt: Řek hledá Řekyni

"Nás už se dotkne jenom komedie," říkával se skepsí vůči našemu svědomí a s vírou v aristofanovskou terapii pomocí "světa naruby" švýcarský znalec postindustriálně mizerné lidské morálky. Platí to i pro jeho méně známou "komedii v próze", v níž si notorický starý mládenec s výmluvným příjmením Archilochos nabrnkne na sňatkový inzerát oslňující, leč už trochu opotřebovanou kurtizánu. Nebude to úsměvná kafkárna, jak by se dalo čekat z životních hodnot tohoto nicotného podúředníčka a mašinerie snoubenčiných bývalých spolusouložníků, kteří jím šoupou nahoru po společenském žebříčku. Bude to groteska až do posledního dechu, v níž oba přiložené konce - první romantický "pro veřejné knihovny" a druhý nejspíš pro jednotu obsahu a formy - prozradí, z koho a jak moc si Dürrenmatt dělá legraci.

Přeložil Luděk Kubišta. Havran

Tata Bojs: Šagalí léta 89-97

Vše o pražských Tata Bojs je díky vzpomínkové kolekci na úplné začátky a léta rozpuku konečně prozrazeno. Jde o raritní nahrávky, které nestaví na kvalitě zvuku, nýbrž na své kultovnosti. Tata Bojs se nejdříve představují jako dětská kapela s jednoznačně naivní tváří: jak hudební, tak verbální. Postupují však k nahrávkám na druhém disku, které slyšitelně dokumentují formování současného kréda souboru. Prvky naivity se pozvolna k dobru věci vytrácely. Tata Bojs jsou skvělí jen jako dospělá parta.

Black Point, 77:16 a 69:14