Reflections dobře ilustrují bohatost a různorodost projevu této pozoruhodné zpěvačky. Ve dvou, třech písničkách převládá hip-hopový zvuk, většina je spíše směsicí vlivů staršího R&B a současného popu. Nabízejí dostatečně zajímavé melodie i pěvecký projev, který by se dal označit jako přesně odměřený. Zpěvačka se vyhýbá nadbytečné uječenosti a přesycenosti improvizacemi, přesto jí nechybí vášeň. Zjednodušeně řečeno, tam kde Christina Aguilera zazpívá tři tóny, Mary J. stačí jeden, ale o to opravdovější.

Nepostradatelnou součástí této "best of" jsou duety. King & Queen jasně ukazuje, že nelze vytvořit stylově sladěnější pár, než je Mary J. a John Legend. Oba jsou zástupci toho, čemu někteří zahraniční kritici říkají neo-soul a leckomu asi připomenou Marvina Gaye a Robertu Flack. Špičkovým hitem byla a je smutkem zatěžkaná gangsterská 911 s Wyclefem Jeanem a v neposlední řadě As s Georgem Michaelem, z níž naopak tryská obrovská naděje. K příjemným zážitkům patří určitě i Be Without You, Not Gon Cry a I´m Going Down a fanoušky U2 potěší předělávka One, ze které byl prý nadšený i Bono.

Mary J. patří dík za to, že svým talentem neplýtvá. Nepodlézá teenagerskému vkusu, nepředstírá žádné rebelství, nemusí mít v každé písni rappera se zlatým řetězem na krku, nevystupuje ve spodním prádle a nevyhazuje nohy dva metry do vzduchu. Je prostě zpěvačkou pro dospělé. 

Mary J. Blige: Reflections, Universal 2006