Loni jste s velkým úspěchem zahráli na Rock For People v Českém Brodě. Jak na to vzpomínáte?

Vzpomínky mi zůstaly celkem příjemné, jenom si vybavuji, že jsme začali hrát až v půl druhé ráno a že byla na můj vkus dost velká zima. V Čechách hraji vždycky strašně ráda, přece jenom - je to můj domov. Mám radost když vidím, že se českým fanouškům naše muzika líbí.

Je to umělecká satisfakce?

Je, protože jsem dost velká patriotka. Spousta fanoušků mi píše e-maily a sděluje mi, jak se jim naše muzika líbí a jak jsou hrdí na to, že jsem Češka, která se prosadila v Německu. Potěší mě to víc, než kladná reakce německého fanouška. Kromě toho vždy, když si koupím auto, nalepím si na něj českou vlajku. No, vlastně mám teprve druhé auto...

Jaký máte vztah k festivalům jako masovým akcím?

Miluji takové, na kterých je hezké počasí a svítí slunce. Je také nádherné stát na pódiu a nechat si větrem rozčesávat vlasy. Na podobných akcích je navíc spousta lidí, kteří nejsou fanoušky Die Happy. Pro mě je pak velkou výzvou tyhle lidi výkonem na pódiu přesvědčit, aby se jimi stali.

Loni jste předvedla, že umíte skvěle komunikovat s publikem...

Pro mě jde o absolutně přirozenou věc. Strašně ráda mluvím a ráda vyprávím nějaké historky. Na pódiu hned poznám, jaký mezi mnou a diváky panuje vztah. Kdybych nemohla mezi písněmi mluvit, byla bych velmi nešťastná.

Nabídnete divákům na festivalu Monsters Of Rock materiál z chystané nové desky, která vyjde o prázdninách pod názvem The Weight Of The Cirmustances?

Samozřejmě, budeme z ní hrát asi čtyři skladby. Až si budete moci to album poslechnout celé, zjistíte, že na něm došlo k určitému posunu. Je širší ve svém záběru. Na jedné straně přináší spousta kytarových písniček, na druhé řadu velmi tvrdých skladeb, další zase utíkají od kytar pryč. Podle mě je ale vcelku tvrdé.