Máte nějaké přání k narozeninám?

Jsem čestným předsedou Společnosti Franze Kafky a jsem na to hrdý. Když řeknete v USA, Austrálii nebo Ohňové zemi, kdo je nejznámější spisovatel české země, ozve se Franz Kafka. Kafka je kulturní klenot. Žil tady, uměl perfektně česky, a třebaže psal německy, cítil česky a Čechy měl rád.

Parlament hlasoval o finanční podpoře této neziskové organizaci, jejíž skvělou ředitelkou je doktorka Markéta Mališová. Vzkřísila tuto společnost, když upadala v polozapomenutí, a spolu s dalšími ji udržuje mezi živými.

Žádala je o podporu?

Ano. A poslanci dali peníze závodům, hokejistům, fotbalistům, na hřiště a školy, ale této společnosti ani pětník. Takže se můžeme ptát s otazníkem: parlamentu nezáleží na tom, do jak těžké situace se dostane tahle vzácná, nezjištná, prospěšná a dobrá instituce? Projevil se Parlament České republiky jako nepřítel naší kultury? Prosím, páni poslanci, vyvraťte nám to.

Mohu se vrátit k onomu přání?

Dostal jsem údaje o podpoře kultury v zemích, jako je Německo, Dánsko a Francie nebo Itálie. Ve srovnání se sloupkem těchto zemí je Česká republika pidimužík na posledním místě. Podpora třeba filmu je tak minimální, že se statisticky nedá ani zachytit. Takže kdybych si mohl přát, řekl bych: Parlamente České republiky, vrať se ke Společnosti Franze Kafky a přiděl jí prostředky alespoň na jednoroční provoz. Podporuj kulturu, duši země.

Co píšete teď?

Přepisuju knihu Kamarádi. Při vydávání sebraných spisů v nakladatelství Mladá fronta jsou provozní potíže, přesunuli moje knihy časově daleko, mám strach, že se nedožiju vůbec jejich vydání. Musím si pomoci a vydat je jinde. Nedělám to rád, mám rád ředitele Jiřího Kolečka, který mně fandí a drží mě nad vodou, ale z pudu spisovatelské sebezáchovy musím. Je mi osmdesát. Jestliže se kniha odsune o půl roku, tak má opatrná spisovatelská duše říká: co když mi to posunou příště o rok, o dva, nebo co když  to nevyjde vůbec?

V noci vás prý navštěvují hrdinové knih a vyprávějí příběhy. Co říkají?

Baví se se mnou, bohužel, hlavně na erotická témata. Mám jejich otázky rád, protože sex patří spolu s mateřskou láskou a nebo otcovskou starostí o děti  k tomu nejhezčímu, ale pořád je záhada. Erotika je pro člověka sdílené tajemství a za posledních deset tisíc let nenašel žádnou jeho regulaci.

Sex je záhada pro katolickou církev, která zapovídá kněžím se ženit, což se mi zdá trošku jako znásilňování přírody. V USA se mezi nimi objevilo mnoho homosexuálů, pedofilů a americká katolická církev se nemůže doplatit, prohrává jeden soud za druhým. Mám za to, že by se církev nad tímto tisíce let trvajícím zákazem mohla zamyslet.

A co židovské náboženství?

Ani to nerozřešilo záhadu sexu, i když jeho regule jsou tolerantnější. Ve Starém zákonu jsou otřesné příběhy o Sodomě a Gomoře, kde nedostatek mužů způsobil, že dcery opily a svedly otce, protože neměly muže. Žádné církvi se to zatím nepodařilo rozřešit. Mormoni, kteří jsou v Americe zakázáni, protože mají šest žen, to také nevyřešili. Měl jsem afrického studenta, který měl čtyři ženy.

Položil jsem mu otázku: Je možné je uspokojit zároveň? "Žijou v ohromném souladu. Všichni se na mě těší a já se těším na ně," odpověděl. Ale řešení to také není. Stačí, aby jedna měla chřipku a ostatní ji dostanou také. Postačí, aby jedna dostala AIDS a ostatní jej budou mít také.

Takže co vám říkají vaše postavy?

Ať už je to Dita Saxová nebo Perla, lámou si hlavu, co je v sexu správně. Spravedlivě a nespravedlivě. Do sexu promítají morální otázky. Přitom sex je mimo dobro a zlo. Jen přístup k sexu je mravný nebo nemravný. To je ta záhada. O tom píšu, píše se mi o tom dobře.