A to Hamlet-stroj Němce Heinera Müllera (1929-95), Faidra (Z lásky) Angličanky Sarah Kane (1971-94) a Faust, můj hrudník, má přilba Rakušana Wernera Schwaba (1958-94). Všichni tři se k současnosti vyjadřují skrze osobité parafráze klasických námětů.

Projekt Bouda vznikl z potřeby okusit tento druh drsné, ale velmi dotykové dramatiky, který české divadlo zachytilo jen okrajově a spíše mimo centrum. Dalo by se říci, že jím Národní divadlo dohání ujetý rychlík a Bouda - svým názvem vyvolávající poněkud nešťastnou připomínku vlasteneckého úsilí z počátku českého divadla - chce být rodnou sestrou berlínské Baracke, která v 90. letech plnila obdobnou funkci ve svazku s klasickým Deutsches Theater. Nikoli ovšem pouze po dobu tří týdnů, ale soustavným mnohaletým úsilím o uchopení současných textů.

Hamlet byl nejpřesvědčivější

Inscenace byly svěřeny třem mladým režisérům, z nichž však jen Tomáš Svoboda se dokázal s Hamletem-strojem vyrovnat divadelně přitažlivým a výpovědi textu odpovídajícím způsobem. Velkou oporu měl přitom v herci Richardu Krajčovi, jenž svého znovu k zoufalství probuzeného Hamleta zahrál s velkou dávkou sugestivní autenticity, provázené vlastními písněmi.

Vytvořil tak hořkou postavu, zhnusenou světem přetvářky, fízlovství, podrazů a intimních i společenských lží, která končí v touze po absolutním intelektuálním vyprázdnění, kdy "myšlenky jsou jen rány v mozku" a kdy ideální formou existence je být nic necítím a nemyslícím strojem. Spolu s Krajčovým Hamletem a Ofélií Kateřiny Winterové vzniklo velmi silné představení, z něhož citlivého diváka mrazí. Popremiérový přídavek v podobě Odchodu hmyzu Huberta Krejčího byl už jen nadbytečnou řídkou anekdotou.

Rozmělněná Faidra a kabarení Faust

Ostatní dvě inscenace měly do působivosti Hamleta daleko. Choreograf a režisér Petr Tyc rozmělnil bolestný text Sarah Kane v neurčité psychologické pravděpodobnosti, s níž herci vyhrávali své dialogy, a nejvíce šokujících momentů hry se pro jistotu vzdal.

Režisér Thomas Zielinski na pokus vyložit Wernerův zapeklitý text dopředu rezignoval a proměnil Fausta v rozverný kabaret, v němž dal hercům naprostou improvizační svobodu, takže výsledný tvar se rozplynul v množství hereckých "veselých historek" a narážek, při nichž se vděčný divák sice dozvěděl leccos ze života herců Davida Prachaře a Ondřeje Pavelky, kteří si v daném tvaru počínali docela umně a volně, ale zcela tu unikla bolavá spojitost Schwabova textu s Faidrou Sarah Kane i Müllerovým Hamletem, natož pak s Goethovým Faustem..

Projekt Bouda vznikl jako doprovodná akce 10. ročníku světové výstavy scénografie a divadelní architektury Pražské Quadriennale. V tomto kontextu budiž oceněn scénograf všech tří titulů a autor projektu Petr Matásek, který prokázal velký smysl pro hravost s čtyřdílnou kostkou Boudy i přilehlým prostorem zadního průčelí Stavovského divadla. Jeho scénografie je - kromě dramaturgického přínosu a Krajčova Hamleta - největším zážitkem celého projektu.

Bouda přinesla do českého divadla příjemné provokativní oživení. Pár repríz v improvizovaném prostoru je ale málo. Co bude dál, aby nám rozjetý rychlík evropského divadla dnešní mladé generace přece jen neujížděl před očima?

Heiner Müller: Hamlet-stroj, překlad Josef Balvín, režie Tomáš Svoboda, scéna Petr Matásek, kostýmy Kamila Polívková, hudba Richard Krajčo, Jan P. Muchow a The Ecstasy Of Saint Theresa, dramaturgie Daria Ullrichová

Sarah Kane: Faidra (Z lásky), překlad Jaroslav Achab Haidler, režie Petr Tyc, scéna Petr Matásek, kostýmy Andrea Králová, hudba David Vrbík, dramaturgie Lenka Kolihová-Havlíková

Werner Schwab: Faust, můj hrudník, má přilba, překlad Tomáš Kafka, režie Thomas Zielinski, scéna Petr Matásek, kostýmy Jaroslav Bönisch, dramaturgie Jan Hančil

České premiéry v Boudě na Ovocném trhu 10.6., 16.6. a 22.6.2003.