Článek
V první knize Haškových textů Když bolševici zrušili Vánoce, kterou Vaše nakladatelství Modrý stůl vydalo loni, byly i texty, o jejichž autorství nebylo pochyb, ale z cenzurních důvodů dosud nevyšly. Jak jste se dostal k těm dalším?
Když už jsou knihy vydány, není tolik patrné, jaká spousta času a kolik trpělivého vyhledávání a pátrání se za nimi skrývá. Já jsem už dlouho procházel časopisy, do nichž Hašek přispíval nebo mohl přispívat. A to nejen v knihovnách a archívech, protože nikde nejsou tyto dávné časopisy v úplnosti, ale už před destiletími, kdy jsem je také kupoval v antikvariátech.
A vlastně je kupuji dodnes. Zrovna asi tak před rokem jsem koupil ročník Světa zvířat, který právě Hašek redigoval a který z velké části vyplnil svými texty. Důležitějším zdrojem jsou nejrůznější pozůstalosti, ať už jsou uloženy v Památníku národního písemnictví, nebo v soukromých rukou. Takhle se mi podařilo objevit i tři neznámé rukopisy nikdy nevydaných povídek.
Jedním z "ukazatelů" na cestě pro vás byl Josef Lada, Haškův spolupracovník, redaktor časopisu Karikatury. Tam Hašek popsal často celé číslo pod různými pseudonymy, iniciálami nebo něco nechal prostě bez podpisu. Zjistil jste něco zajímavého o jejich vztahu?
Myslím, že o tomto vztahu bylo vše podstatné napsáno už Josefem Ladou samotným a pak například v knihách Radko Pytlíka. Neměl jsem v úmyslu odhalovat něco nového o nich dvou, ale spolupráce Lady a Haška byla pro mě vodítkem při novém průzkumu ročníků Karikatur.
Bylo zřejmé, jak Lada zvláště rád ilustroval texty, které napsal právě Hašek. A možná, že z období, kdy Hašek přespával v Ladově bytě, pochází povídka Pokus o obrození, která vypráví o dvou kumpánech, kteří spolu bydlí a chtějí se vymanit z bludného kruhu alkoholu, hospod a přátel z mokré čtvrti. Pak by mohla být chápána jako humorné dokreslení Haškova a Ladova vztahu.
Jsou lidé, kteří nemohou "překousnout" jeho účast v Rudé armádě. Přitom jeho povídky i celá próza z města Bugulmy ukazují, že to nebyl žádný fanatik. Jak se díváte na celou záležitost?
Hašek neustále hledal něco nového. Že měl o bolševicích jasno už předtím, než s nimi začal spolupracovat, je zřejmé už z jeho textů, které napsal na přelomu let 1917 a 1918. Už na konci roku 1917 napsal například verše: "V bratrské krve rozvlněném moři / bolševik v Rusku nyní vítězí, / národních komisařů vláda se tu tvoří / a v jiné formě jiné řetězy..."
Bylo mu to prostě už tehdy jasné. Tyto texty byly ovšem dlouho zamlčovány a z jeho díla vylučovány. Ale Haškovu účast v Rudé armádě nelze zpochybňovat. Kromě jiného se v ní projevila jeho neustálá dobrodružná touha po novém.
Jak ji tedy hodnotit?
Myslím, že bych to nevyjádřil líp, než to kdysi o něm řekl jeho přítel - a autor hymny Strany mírného pokroku - básník Josef Mach. Ten totiž o Haškovi kdysi konstatoval, že býval věčně váben "druhým břehem", touhou dostat se vždycky na druhou stranu, než na které právě byl, někam jinam, mezi nové lidi, do nového prostředí...
A spisovatel Václav Kaplický, který s Haškem sdílel osud rakouského vojáka v ruském zajetí, to ještě doplňuje. Do svého deníku si o Haškovi zapsal: "Stejně jako komunisté mohou si ho přivlastňovat legionáři, ruští monarchisté nebo anarchisté. Všichni do jisté míry právem, neboť Hašek se měnil podle okolností a vždy jako politik upřímně věřil tomu, co psal..."
V nově vydaném svazku Nešťastný policejní ředitel jde nesporně o dosud neznámé Haškovy povídky. Je v nich něco nečekaného?
Nečekaný je především fakt, že po dlouhých létech, kdy se Haškovi systematicky věnovala literárněvědecká a ediční péče, je možné vydávat a objevovat zcela neznámé texty.
Čeho si na Haškovi nejvíc vážíte?
Například jeho literárního talentu, kterému byl schopen obětovat vše ostatní. Pak si vážím jeho neobyčejné schopnosti vidět do lidí a dokázat nejrůznější stránky lidských povah literárně využít naprosto novým humoristickým ztvárněním.
Ve své době neměl konkurenci v žádném autorovi, ale překvapivé je, jak jsou jeho texty svěží a aktuální ještě dnes. Třeba povídka o nešťastném policejním řediteli, ale i ty o předvolebních kampaních politických stran vypadají, jako kdyby je Hašek napsal v našich dnech.
Pokud jde o jeho lidskou povahu, svědectví si protiřečí - a to ještě nebylo publikováno vše. Ale to špatné, co se o jeho povaze tradovalo, má podle mého na svědomí jen alkohol. Hašek totiž dokázal být také mimořádně obětavý a i když neměl téměř nic, rozdělil by se o vše.