Článek
Pojem abstraktní expresionismus je ovšem velmi pružný, až zavádějící: v dílech dvaadvaceti malířů, jejichž práce knížka Barbary Hessové (1964) přetiskuje a komentuje, totiž rozeznáváme minimálně dvě polarity. A to mezi redukcí výrazu na základní geometrické tvary (Barnett Newman, Ad Reinhardt) a živočišnou tvarovou rozvolněností (Philip Guston) a mezi malbou, které dominuje gesto (Jackson Pollock, Joan Mitchellová), a obrazy, v nichž působí tíha samotné barvy (Mark Rothko).
Expresivní, respektive expresionistické znaky má sotva polovina z reprodukovaných pláten, ta druhá odkazuje spíš k meditativní malbě; podobně lze v některých dílech zahlédnout trosky lidské figury, případně její piktogramy. Co je ovšem tvůrcům abstraktního expresionismu bez výjimky společné, je umění přilákat divákovu pozornost a aktivovat jeho představivost: každý z obrazů, byť uzavřených v zobecňující knize, totiž žije svým životem a svojí významovou potencialitou. Každé z děl vypráví příběh: jednou rozeznívá emoce, jindy provokuje k úvahám. "Obraz žije ve společnosti citlivého vnímatele," cituje publikace Barbary Hessové Marka Rothka.
Barbara Hessová: Abstraktní expresionismus, přeložila Jitka Kňourková. Taschen/Slovart, Praha 2006