Stalo se v úterý večer. Nejprve grafomanská dílna Brňana Luboše Baláka a jeho Kabaret Husa, stavějící na poetice trapnosti, avšak srozumitelné a vtipné jen pro okruh nejbližších kamarádů autora, který v předcházejících dvou sezónách vyhnal diváky z Husy na provázku, a potom další rozcvičková, pseudopoetická etuda pařížské Compagnie Axe Sud 13. prosinec, linka 9. Neuspěla by ani na Jiráskově Hronově.

O kůzlátkách na hrudi

Naštěstí soudný divák se zmást nedá. Nabito bylo na Kůzlátkách královéhradeckého loutkářského souboru Jesličky v Atriu Radnice. Klasickou pohádku transformovali loutkáři vtipně do příběhu dvou "kůzlátek" - na hrudi dobře vyvinuté členky souboru. A navíc přidali ještě Něco z Dekameronu. Do konce festivalu představí ještě třetí a čtvrtou část Boccacciova renesančně jadrného pověstného díla.

Festivalové propadáky

Festival ve čtvrtek vstoupil do druhé poloviny. Ta první ukázala některé rozpory, které by bylo dobré vyřešit před jubilejní desátým Divadlem evropských regionů v roce 2004. Ředitel Ladislav Zeman zcela správně proklamuje otevřenost přehlídky. "Rozhodující pro pozvání do Hradce je kvalita," říkává. Právě proto by se ovšem nemělo stávat, že se na festivalu objeví takové propadáky, jakým byl letos zmíněný Kabaret Husa nebo další shodou okolností brněnská produkce, Neslyšitelný řev umění Divadelního studia GaGa, jehož jedinou nespornou kvalitou je, že se jeho protagonista Zdeněk Korčian prohlašuje za žáka Boleslava Polívky...

Divadlo evropských regionů se již několik let proměnilo ve festival divadel frankofonní oblasti. Na úkor scén z Maďarska, Německa, Polska, regionů Česku nejbližších, o takové Litvě, Estonsku, Norsku, Dánsku, Portugalsku, Řecku, Bulharsku ani nemluvě.

Chybí Divadlo Petra Bezruče

Vytrvale nestačí tento největší český festival stíhat domácí špičky. Dokonce se stalo, že toho času jedna z nejlepších scén, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, na festivalu nakonec bude chybět. Jeho Ústa Micka Jaggera se do Šapitó nevejdou, a doporučení několika kritiků a teatrologů, že v únoru měla například premiéru zatím patrně nejlepší inscenace roku 2003, Dostojevského Idiot v režii Sergeje Fedotova, nebylo vyslyšeno. Fedotov chodí smutně po Hradci a stýská si, že je to první Divadlo evropských regionů bez Fedotovovy inscenace.

Nicméně jedním z vrcholů přehlídky byl zatím projekt Čechov Čechům! Vladimíra Morávka, tři jeho inscenace Čechova v jednom dni (Tři sestry, Racek, Strýček Solený). Tyto řádky píšu ale teprve po jeho první části, a určitě se proto k projektu vrátím zítra.