Jako textař se Budař převážně rýpe ve svých depresích, bojí se smrti a vůbec tak nějak neví, co si s životem počít. Zato se nebojí vážné romantické obraznosti - někdy mu to vyjde více (tvé vlasy na mé posteli..., když poprvé bez tebe přespaly, ráno pak dost divně koukaly...), někdy méně.

Skutečně zábavné jsou písně, ve kterých se nebojí být pořádně "ujetý", třeba ta o makrele nebo Erekce, v níž si buduje image naivního pošuka, který se diví světu kolem a všude vidí "jen dívky, dívky, dívky." Instrumentální doprovod je prostý, většinou klavír, bicí, basa, akustická kytara. Trochu tam chybí výraznější melodie, ale pokud máte rádi "trochu divné" písničkáře, možná vás Budař bude bavit.

 Jan Budař: Uletěl orlovi, EMI 2006