Roe-Deer bývají označováni jako "kytarovka". Není vám ten termín příliš úzký?

Šmity: Pravda, kytary v naší hudbě jsou, ale je mi divné, že se to označení používá jen pro některé kapely. Vždyť kytary používají i skupiny, které jako "kytarovky" nikdo neoznačuje. Podle mě je to trochu zavádějící.

Marek: Kapely, které jsou pro nás inspirací, jsou v mezinárodním měřítku brány jako "kytarovky". Podle mě není špatné být označován jako ony.

Adam: Já zase začínám být na termín "britská kytarovka" trochu alergický. Osobně bych se do něho nestylizoval. Přijde mi, že nás do toho tlačí ostatní.

Jak byste se definoval vy?

Adam: Umíme hrát na kytary a snažíme se dělat smysluplnou hudbu. Neškatulkoval bych to. Jsme česká, anglicky zpívající kapela.

Měli jste před natáčením desky nějaký hudební záměr, který jste chtěli naplnit?

Šmity: Ne tak úplně, což bylo i u našich předchozích desek. Určitý záměr sice byl, ale během nahrávání jsme dali skladbám formu, která nám momentálně vyhovovala.

Adam: Deska není záměrně stylizovaná. Písničky na ni vznikaly asi dva roky, zachycují tedy dlouhodobější vývoj.

Nedávno jste se vrátili z miniturné po Rakousku. Je pro českou kapelu důležité vystupovat v zahraničí?

Andrzej: Naším cílem je rozšiřovat si poloměr dojíždění na koncerty. Čím dál dojedeme, tím víc si plníme svůj hudební sen. Pokud se nám s novou nebo další deskou podaří dostat do Francie, Itálie, Polska nebo na Slovensko, budeme šťastní. Každý koncert v zahraničí je dobrá zkušenost.

Vaše texty prý mimo jiné ovlivňuje literatura. Jaká konkrétně?

Andrzej: Od mládí jsem přečetl hodně existencionalistické literatury. Miluji také ruskou literaturu, studoval jsem italskou, a když to vezmeme hodně ze široka, půjdeme od Kafky po Dostojevského. V textech se to určitě trochu odráží. Nejvíce asi ve skladbě Pinhead Pirouette. V minulosti jsem dokonce napsal písničku, která byla inspirována povídkou Hermana Hesseho.