Článek
Reklama není všemocná, lidé přišli i na sobotní vystoupení Francouzů Soixante étages, pohybujících se na pomezí noise rocku a improvizace a hrajících divoké coververze známých hitů včetně The End od Doors nebo na nedělní koncert hráče na teremin Erika Rosse.
Alternativa přitom nepředstavuje jakýsi relikt minulostí, chráněnou niku, kde přežívají přirozeným výběrem trhu odjinud vytlačené vymírající druhy. Alternativa jen potvrdila, co naznačil podzimní průběžný festival jiné hudby Stimul.
Hraje se i na elektrifikované hrábě
I na něm chodili lidé poslouchat "divnou" hudbu, třeba radikální minimalistickou elektroniku Tošimaru Nakamury, který nepoužívá žádné nástroje a pracuje jen se šumem mixážního pultu, či Eugene Chadbozurna, který střídá kytaru s elektrifikovanými hráběmi a hraje na ně děsivé coververze rockové klasiky, i když vrcholem asi bylo vystoupení norských Supersilnet, kteří přešli k elektronice od free jazzu.
Ovšem i v této oáze jinakosti paradoxně platí kritéria, jakými se řídí pořadatelé stadiónových rockových koncertů. I vyznavači alternativy jdou především na prověřená jména staré gardy jako jsou Univers Zéro, kteří hráli v pátek. Raději měli přijít v sobotu na mnohem zajímavější a aktuálnější vystoupení méně známého australského tria Pateras Baxter Brown, které všechny použité nástroje preparovalo.
Nedalo se tak poznat, že používají piano a kytaru, neboť z pódia se linuly zajímavé shluky perkusních zvuků. Stejně tak pořadatelé Stimulu museli do programu zařadit i vystoupení také u nás docela hojně vystupujících psychedeliků The Legendary Pink Dots.
Snad přijdou i příště
Posluchači nonkonformních stylů, jejichž označení zná jen pár zasvěcenců, se tak chovají velmi konformně. Lze jen doufat, že pořadatelé obou festivalů se jim nebudou až příliš přizpůsobovat a stále budou zvát i v Česku neznámá jména, která překvapí, a nebudou sázet jen na prověřené umělce, kteří už mnoho nového nepřinášejí.