Eamon má především příjemný hlas a to je asi hlavní důvod, proč desku poslouchat. Skladatelský um zde nepřekračuje průměr, zato frekvence cizích samplů je vysoká. Skoro v každé písničce je namíchán nějaký starší nápad, znalci možná poznají Sade a jiné.

Všechny písně se točí kolem velmi emotivního Eamonova vokálu, který umí využít na 100%, opře se o něj ve výškách a nenudí ani když vzrušené šeptá a brumlá. Na pozadí přitom slyšíme backgroundové vokalisty - jejich neustále "ááá-úúú" sice úplně zakrývá instrumentální doprovod, ale to příliš nevadí. Je stejně jednoduchý a není ho třeba moc vnímat. Ani klávesy, ani kytara nijak nesólují, občas zabublá saxofón.

Výsledkem je pohodová, nenáročná deska. Malinko připomíná Johna Legenda, ale Eamon zatím ještě není takový démon, spíš takový malý démonek. Nikde ale není psáno, že z něj jednou nebude legenda jako z Legenda.

Eamon: Love and Pain, Sony BMG 2006