Článek
Knihu s názvem Rozkazem věnoval zesnulé ženě Mary a také "památce dr. Jary (Jaroslavy pozn. redakce) Moserové, mé překladatelky do českého jazyka a po čtyřicet let přítelkyni, jež zemřela v den, když byla tato kniha dokončena".
Jaroslava Moserová se v českém literárním prostředí stala spolutvůrkyní mimořádného úspěchu, přeložila opravdu všechny jeho tituly, po čase přidala i pár těch, které jí dříve unikly. Nyní se překladatelského údělu zhostila velmi dobře Martina Čermáková.
Francis se vrátil, a to svým způsobem několikrát. Vyšetřovatelem se stal Sid Halley, kterého čtenář poznal už v knihách Poslední šance, Bič a V nemilosti. Podobně jako autor je také on bývalým špičkovým žokejem, jemuž se dostihové závodiště stalo osudem.
Po pádu se zvednout
Francis se i při pražských návštěvách vracel do roku 1956, kdy byl jen několik metrů od vítězství v liverpoolské Velké národní. Závodil na koni Devon Loch ze stáje královny matky.
"Lidé byli v extázi. Jel jsem jako o život, dokud se nestala ta tragédie. Kůň v cílové rovině, aniž by ho kdokoliv ohrozil, klopýtl a padl. Možná uklouzl a potom už nemohl nabrat získané tempo," vrátil se Francis k oné události v novém rozhovoru, který poskytlo Právu nakladatelství Olympia.
"Snad se lekl stínu po jeho levé straně. Nebo, a to je moje oblíbená teorie, ho vyvedl z míry hlasitý hřmot z tribun. I když po chvíli vstal, dostih byl ztracen."
Královna matka reagovala s "anglickým" klidem: "Takové jsou dostihy." Teprve s odstupem tato velká příznivkyně dostihového sportu přiznala, že šlo o největší zklamání.
Francis se ocitl na křižovatce. Rozhodl se skončit se závoděním. Musel se však vnitřně zvednout a pokračovat v životní cestě. V tom mu pomohla Mary. Přijal nabídku napsat autobiografii žokeje, "který nevyhrál Velkou národní".
"Opustil jsem školu v patnácti a neměl jsem literární talent," sebekriticky vzpomíná v rozhovoru Francis. "Ale Mary, moje žena, řekla: ,Já ti pomůžu s pravopisem a angličtinou.'"
Francis, který za 2. světové války létal jako pilot RAF na stíhačkách a bombardérech a při odchodu do penze měl za sebou 350 vítězství, se začal věnovat novinářské práci a později napsal první detektivku: Smrt favorita. Bylo rozhodnuto.
Jsou závody podplacené?
Jaroslava Moserová mnohokrát připomínala, že Francis patří k čestným mužům a sportovcům. Takoví jsou i hrdinové jeho knih. Sid Halley má v jeho poslední detektivce diskrétně zjistit, proč koně ze stáje lorda Estonea ztrácejí jiskru a začínají prohrávat. Třikrát však v jeden den zasáhne smrt. Žokej Huw Walker, jenž vyhrál jeden závod, byl zastřelen chvíli před tím, než se vydal na další. Možná kolem něho najde Francisův neohrožený hrdina první stopu vedoucí k těm, kdo chtějí získávat z dostihů tučné zisky.
Jsou závody podplacené? Hrají žokejové a bookmakeři vlastní hry? Je opravdu všechno na prodej? I sláva a čest? To jsou otázky, které vyvolává nový příběh z pera Dicka Francise.
Veřejnost si po čtyři desetiletí - od roku 1961 do 2000 - kladla otázku, nakolik je autorem knih Francis a jaký je podíl jeho ženy. On se těmto otázkám jen smál. Nyní přiznal, že mu k další práci dodal odvahy syn Felix, který ho provázel i v Praze a Pardubicích.
"Chtěl jsem uvést jeho jméno na knihu, ale myslel jsem si, že by to bylo neloajální vůči matce," dodal Francis v rozhovoru. Literární historici a analytici textů možná získali novou otázku.
Dick Francis: Rozkazem
Olympia, přeložila Martina Čermáková, 272 stran, 199 Kč