Vedle recenze Kunderovy nejnovější knihy z pera esejisty Guy Scarpetty zveřejnil pod názvem Divadlo paměti měsíčník Le Monde diplomatique v květnovém čísle úryvky z Kunderova textu, na kterém autor právě pracuje. Milan Kundera v něm přiznává, že na světě existují lidé, které obdivuje a kterých si váží, v jejichž společnosti se však přesto necítí dobře. Jsou to lidé bez smyslu pro humor. V hovoru s nimi musí cenzurovat každou svou výpověď, aby ji náhodou nepochopili špatně, aby někoho nezranil.

S odvoláním na Rabelaisovu knihu Gargantua a Pantagruel a na román Laurence Sterna Život a názory blahorodého pána Tristrama Shandyho zde Kundera mimo jiné zdůraznil, že pro ty, kteří nemají smysl pro humor, představuje každý žert jakési znesvěcení. Ale žert, tvrdí Kundera, skutečně znesvěcením je. Kdo považuje lidský život za svátost, bude reagovat pohoršeně na jakýkoli vtip. Nesmějeme se proto, že nám něco připadá směšné, ale z toho důvodu, že pro nás určitá věc ztratila svůj obvyklý smysl.

V jedné z dřívějších úvah vyjádřil Milan Kundera obavy z toho, že v budoucnosti zmizí ze světa smysl pro humor. Nyní s notnou dávkou ironie uvádí, že lidí bez smyslu pro humor je vlastně třeba. Teprve jejich zásluhou získává totiž humor plný rozměr, teprve ve vztahu k nim se humor podle Kundery stává hozenou rukavicí, stává se nebezpečným a odkrývá svou dramatickou podstatu. Jinými slovy lze možná spolu s Milanem Kunderou říct: až když vtip překročí jistou hranici povoleného, stává se opravdovým vtipem.