Námět vymyslel a scénář napsal zkušený režisér a scenárista Zdeněk Zelenka. Po podrobném prostudování dostupných materiálů o veledíle rabína Löwa z konce 16. století nabídl příběh vycházející z pověsti, nicméně příběh dramatičtější. Golem v jeho podání je vinou židovských studentů, kteří při jeho tvorbě popletli magickou formuli, vybaven citem a schopností milovat. Na tom je postavena zápletka.

Je na co hledět

Příběh lásky křesťanského mladíka Vojtěcha a židovské dívky Rebeky se v muzikálové verzi drží zákonitostí žánru. Má spád, zkratkovitost vyvažuje dramatičnost, zápletku a love story uzavře katarze a závěrečná masová scéna, při níž zpívají společnou píseň křesťané i židé, má gradaci i varietní šmak, dost kýčovitý na to, aby oko nezůstalo suché. To k muzikálu patří, chápejme to jako obvyklost.

Nejsilnějšími stránkami Golema jsou ale scéna Šimona Cabana, kostýmy Romana Šolce a vizuální efekty a triky Pavla Marka. V tom je velmi současný. Využívá moderních divadelních technologií, jež skýtá "na míru" postavené jeviště, světelné efekty, triky z oblasti černého divadla i projekci. Zjevování se Abraháma, Löwova rádce, na plátně v nadživotní velikosti patří k vrcholům díla, stejně jako výkon jeho představitele Františka Němce.

Naopak projekce vokálního dívčího tria a především záběry židovky Rebeky procházející se po pódiu při Vojtově zpívání v žaláři jsou sice na pohled hezké, nicméně obsahově nepříliš funkční. A Golem by nemusel vypadat jako vrahoun z hororu Vřískot, když jej máme zafixovaného jako vcelku milou podsaditou figuru z pohádky o císařově pekaři a naopak.

Lou Fanánek Hagen napsal řemeslně solidní texty. Sice trochu postrádají autorův proslulý vtip, ale ono pro něj v golemovském tématu není v podstatě místo.

V žebříčku kdesi uprostřed

Karel Svoboda coby autor hudby by za normálních okolností nezklamal, neboť je ve svém oboru hlavou pomazanou. Po tolika letech sypání písniček a melodií je ale patrné, že trochu vaří z vody. Nezazní skladba, která by měla parametry nosné písně. Jednotlivé hudební momenty jsou nevyvážené, vrchol se nedostavuje.

Znát je to zejména v první části muzikálu, v níž si zpěváci pořádně nezazpívají, protože prostě není co. Po přestávce sice Svobodova nabídka sílí, nicméně rozpaky tvořené myšlenkou, že většinu písní už jsme slyšeli jinde, nerozežene.

Se ctí z bojů o melodii vyšli zejména Martin Pošta v roli rabína Löwa, jehož Adonai je nejlepším vokálním momentem muzikálu, a také Lucia Šoralová v roli Rebeky, ukazující, že patří k nedoceněným zpěvačkám současné české scény. Oba podali také velmi dobré herecké výkony. Na těch naopak trochu pohořel Josef Vojtek v roli Vojtěcha. Počáteční karambol s nefunkčním mikrofonem jej vykolejil natolik, že se z toho nedostal celou první polovinu představení. Jakmile se mu ve druhé naskytl prostor naskočit do mateřské rockerské polohy, byl už pěvecky vynikající.

Premiéra Golema mimoděk přinesla řadu otazníků. Například proč mladík Prokop umírá na mor během divoké pitky v hospodě znenadání, když mor obyčejně postupně vyčerpával a umírající se před koncem sotva hýbal? Proč židovští žáci chystají obranu ghetta v téměř diskotékovém tanci, proč křehká Rebeka vysadila při vstupu do pokoje rabína Löwa dveře z pantů a především proč je na pódiu němá dívka Rajče, věčně courající scénou s látkovou panenkou? Pokud proto, aby v závěru divákům přetlumočila láskyplné poselství ve znakové řeči, mohla přijít až na něj.

Přes veškeré výtky je Golem přitažlivou atrakcí, zvláště pro zahraniční návštěvníky metropole. V žebříčku českých muzikálů stojí kdesi uprostřed.

Golem

Hudba: Karel Svoboda, námět a scénář: Zdeněk Zelenka, libreto: Lou Fanánek Hagen, námět a režie Filip Renč.

Divadlo Hybernia, Praha, premiéra 23. 11. 2006