Na plátně defilují mnohé zlořády současného bytí, podané v úvodu deklamací projevu o potřebě řádu, a dále pak ilustrované drsňáckými a s urputnou snahou o groteskní nadsázku natočenými výjevy. Ústřední rodinu Vohnoutových tvoří - v pořadí, jak je poznáváme - na prvním místě třináctiletý syn, který si o otci myslí, že je idiot, obchoduje se zbraněmi a při prvním sexu "otěhotní" stejně starou partnerku.

Dále je tu matka, která si o manželovi myslí, že je idiot, sama propadla náboženskému šílenství a kdesi v průběhu filmu propadne i lesbické lásce. No a třetí je otec, který ví, že si o něm všichni myslí, že je idiot, zatímco on je nájemný vrah. Ti tři se v průběhu velmi dlouhých 89 minut setkávají s dalšími, vesměs vyšinutými a snadno zapomenutelnými postavami a sehrávají s nimi výjevy.

Těžko mluvit o příběhu. Film Po hlavě do prdele se vyznačuje kromě jiného tím, že s neuvěřitelnou bezstarostností opouští rozehrané motivy i postavy, takže kdyby se i stalo, že by diváka něco zaujalo, má velmi často smůlu, protože mnohé se z filmu vytratí, aby se již nikdy nevrátilo. Tvůrce to zdůvodňuje tím, že film natočil příliš dlouhý a musel stříhat. Způsob, jakým to provedl, je pak ale jedním z nejprůkaznějších dokladů naprosté režijní bezmoci.

Přitom sama představa, že by některý z naznačených osudů mohl diváky opravdu zaujmout, je velmi bizarní bez ohledu na dobré herecké obsazení (z těch velmi známých například Ondřej Vetchý, Jiří Mádl, Veronika Žilková). Celé je to totiž jen neuspořádaná změť mírně řečeno neobratně napsaných a zoufale špatně natočených scén (včetně toho, že často je obraz tak tmavý, že skoro není vidět, co se na plátně odehrává). Ony jednotlivé scény, charakteristické především snahou za každou cenu šokovat, se sice občas propojí, ale rozhodně nedrží film pohromadě, navíc se často opakují - princip téže situace viděné jinýma očima a z jiného úhlu je sice rozpoznatelný, ale v ději, který téměř neexistuje, ztrácí smysl, a i tak zdlouhavý snímek zpomaluje.

Ničemu nepomůže ani občasné módní rozložení plátna do více částí. Nelze také zapomenout na to, že film Po hlavě do prdele je prezentován jako komedie. Ano, ten, kdo se rád zasměje už u jeho názvu, a dále pak třeba u zvracení, vraždění pavoukem a podobných legrací, si nejspíš užije. Ale stejně je Bystroň nejvtipnější, když o svém snímku mluví. Třeba když vypráví, jak se při testovací projekci, kterou uspořádali v dětském domově, nadšeně bavily desetileté děti (film má přitom od distributora doporučenou přístupnost od 15 let), nebo když vysvětluje, proč je na začátku filmu čtyřicet vteřin úplná tma: "To aby pak lidi byli rádi, že vůbec něco vidí."

P.S. Zasvěcené v kinematografickém dění možná u některých scén napadne, že si autor vyřizuje staré osobní účty. I kdyby tomu tak bylo, nestojí to za řeč: Po hlavě do prdele je totiž totální prohra s oborem zvaným film.

Po hlavě do prdele, ČR 2006 Režie a scénář: Marcel Bystroň, kamera: Marek Tichý, hrají: Jiří Vohnout, Jitka Ježková, Ondřej Vetchý, Nella Boudová, Jiří Mádl a další.