Prohlídka výstavy, která měla premiéru v Londýně, může zabrat i několik hodin. Návštěvníka totiž okamžitě pohltí na stěnu promítaný počítačový průlet Tenochtitlánem či příběh první nebo druhé sochy vysekané z mohutných kamenných kvádrů. Napětí nepovolí až do konce. Tak fascinující svět se před očima otevírá. Převážná část exponátů se na evropském kontinentě ocitla vůbec poprvé. Pocházejí převážně z muzeí v Mexiku, ale také ze severoamerických sbírek.

Město pod městem

Celkem tu je představeno přes 400 předmětů, z větší části soch. K vidění jsou ale i drobné, do detailu propracované šperky, keramika či ukázky aztéckého písemnictví. I ty jsou velmi cenné - Španělé po dobytí říše většinu z nich zničili.

Se zemí srovnali celý Tenochtitlán. Na jeho ruinách vystavěli nové, křesťanské město: dnešní Mexico City. V roce 1978 narazili dělníci v jeho centru při výkopových pracích na obří sochu staré aztécké bohyně. Nové elektrické rozvody musely počkat - na místo kopáčů nastoupili archeologové. Vrstvu po vrstvě obnažovali staré město pohřbené pod tím novým. Během čtyř let se jim podařilo odhalit zbytky obřího Templo Mayor, tedy hlavního aztéckého chrámu, a vytáhnout na slunce řadu cenných předmětů. Ty také tvoří jádro výstavy.

Aztékové se na náhorní plošině na území dnešního Mexika usadili v polovině 13. století. Byli jedním z mnoha kmenů v oblasti, kterou si postupně - vojensky i pragmatickými sňatky - podmanili. Sídlo Tenochtitlán založili v roce 1325. Když sem dorazili Španělé, šlo o jedno z největších měst světa. Žilo tu dvě stě tisíc lidí. Na společenském žebříčku stáli nejvýše vládci, válečníci a kněží, pozemští zástupci Bohů.

Aztékové se v umění nechali inspirovat okolními národy a také se odvolávali na kulturní dědictví minulosti, například Toltéků. "Aztékové je uctívali jako vynálezce všech umění a písma a považovali se za legitimní dědice této bájné zaniklé kultury," tvrdí Marie Gaida z berlínského Etnologického muzea.

Měsíc, slunce a kosmický pořádek

Středobodem života Aztéků bylo náboženství: kosmickému pořádku podléhali nejen obyvatelé říše, ale také sami bohové. Bohové, kteří se kdysi sami obětovali - skočili do ohně. Jeden z nich se stal měsícem, druhý sluncem. Aby zajistili běh života, aby se slunce a měsíc nepřestaly pohybovat, bylo nutné dalších božích obětí. Zas a znova.

Bohům bylo za jejich odhodlání nutné děkovat a přinášet oběti - lidské. Rituály obětování se spolu s vyobrazeními bohů odrážejí ve většině vystavených předmětů. Oběti se rekrutovali z válečných zajatců. Čím více jich aztécký bojovník zajal, tím narůstala jeho společenská prestiž.

Nablýskané nože šamanů, zdobené kamínky ve tvaru lidských obličejů, kterými kněží na velkých kamenných obětních stolech rozvírali hrudníky zajatců, vypadají ve skleněných vitrínách hrůzostrašně. Stejně tak na reliéfy bohaté obětní mísy na srdce, krev či nádoby, v nichž se uchovávaly kůže obětí.

Narozdíl od nás Aztékové život a smrt úplně neoddělovali - šlo o jakési paralelně existující, vzájemně se přitahující světy, podobně jako třeba den a noc. Jejich cyklus byl nekonečný.

"Jejich náboženství stálo na cyklickém chápání času a na principu dualismu," vysvětluje Marie Gaida. "V odporujících si párech jako den a noc, nebe a země, život a smrt se manifestuje neoddělitelná závislost protikladů." Dualismu platil i pro bohy. Ometeotl (Dvojbůh) mohl být vyvoláván jako muž i jako žena a každý z Bohů měl mnoho vlastností, které nebyly výlučně pozitivní nebo negativní.

Sochy bohů plodnosti, vody, kukuřice či větru, žen nebo mladých válečníků působí velkolepě, ale také stroze, strnule a stylizovaně. Jakoby měli demonstrovat ideál, nikoliv zachycovat realitu.

Mezi hadem a blechou

Zvláštní roli v životě Aztéků hrála zvířata. Řadu z nich uctívali. Jedním z nejposvátnějších tvorů byl had - Aztéky fascinovala jeho schopnost svlékat kůži. Vnímali to jako symbol nekonečnosti a nezničitelnosti běhu života. Proto také stahovali z kůže lidské oběti a šaman v ní jako v bizarním kostýmu několik týdnů chodil.

Na berlínské výstavě je hadů k vidění několik desítek: od drobnějších po stakilová naleštěná monstra s vyplazenými jazyky a vyceněnými jedovými zuby. Dalším často zobrazovaným zvířetem byli orel, symbol nebe, jaguár - tvor z temné říše noci, ale také třeba blecha: schopnost sát krev zřejmě evokovala vlastnosti příslušící bohům. Takřka metrový exponát blechy patří k nejzajímavějším vystaveným kusům.

Aztékové

Martin Gropius Bau, Berlín, 17.5.-10.8. 2003, otevřeno denně, vstupné 6 euro, katalog 29,90