Hlavní obsah

Klempíř z JAR: James Brown, takovej ten dědek v kombinéze

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

O anketě Nejlepší funky píseň historie, o Jamesi Brownovi i o "bílém" funku mluvil s Novinkami člen proslulé kapely JAR Oto Klempíř. V pátek 17. listopadu vystupuje v pražské Lucerně.

Článek

Co říkáš na vítěze funky ankety? Výsledek si předpokládal?

Když já jsem se díval, tak ty výsledky už tam byly. James Brown to všechno vymyslel, k tomu se ani nedá nic říkat. Je to hudba, která působí na lidi, nějak tě energizuje, chceš s někým tančit, nebo ti prostě dělá dobře. Muzikant, který to z hlavy dostane tak, že to lidi vzrušuje, je šťastnej chlap.

Máš k té písničce osobní vztah?

I Feel Good jsme s JAR dlouho hrávali. Pak jsem ale přestali, protože ta písnička chce po tobě maximální nasazení a když nejsi autor písně a pouze "karikuješ", co tím autor chtěl říct, tak chce po tobě strašně moc. Bárta to podle mě zpíval superdobře, ale nedalo se to dlouho vydržet, tak jsme to přestali hrát. Ta píseň se stala něčím takovým, jako kdyby se furt dokola hrálo Máš má ovečko dávno spát. Je to krásná píseň, ale už to má za sebou. Lidi ji ale určitě zvolili dobře.

Nicméně mě překvapuje Staying Power (6. místo) od Queenů, což je jinak super pecka. Milovník 80. let Rona Holý nám to nedávno pořád pouštěl - album Hot Space, to nemá chybu.

Nemá chybu? Podle mě jednoznačně nejdivnější album v historii Queen...

Je to jiné album. Jedou basy, jedou syntíky, jedou feelingy. Já bych je neodsuzoval. Je to ale hodně divné v kontextu těch Queenů.

Druhé místo Red Hot Chili Peppers Give It Away. Pro mě je to zásadní funky věc, možná generační, vidíš to jinak?

Ne, i kdybych proti tomu něco měl, jako že nemám, tak je to jedno z nejoblíbenějších videí mého syna. Proseděli jsme hodiny a hodiny u computeru a koukali na Give it Away a na My Chemical Romance.

Všiml sis, že ta kytara v Give It Away je vykradená ze Sweet Leaf od Black Sabbath?

Tak to jsi to poslouchal pečlivěji než já. Já se musím soustředit, aby mi nespadl malej z kolena.

Třetí místo: Jackson a Billie Jean...

Jackson byl strašný bombarďák. Ale udivuje mě, že se neumístil Maceo Parker.

Ano a třeba Funkadelic nedostali skoro nic. Není to tím, že to lidi vůbec neznají?

Je to okrajový žánr, tady pro nás, ale i pro ně. Okrajový žánr v desetimiliónovým národě vyvolá takovouhle reakci. Někdo třeba opovrhnul výběrem a někdo si poslechne vzorky a ťukne - samozřejmě zná Browna. Já dělám v reklamce, takže vím, že každý se upíná k tomu, co zná. Jinak čumím, že někdo na Novinkách rozjel takovou anketu. Myšlenku hodnotím jako absolutně správnou.

Vy jste se s JAR teď od toho funku docela odklonili, ne?

Funk je jednoduchý a taky narážíme na to, že funk není přirozenost bílého Pražáka. Ono tě to zavede někam jinam, k jiným tématům, protože oni nic neřeší, oni řeší sex. My to tady máme komplikovanější, nás žádná rasa neutlačuje a my taky tolik nesouložíme, jak si černoši myslí, že souloží.

Každopádně nejsme zvyklí o tom tak otevřeně mluvit a zpívat a kdo to dělá, je za hovado. Takže musíme vymýšlet jiná témata. Víš jakou neplechu vyvolala píseň z posledního alba Potomek Prahy v určitých kruzích? Já dostával telefonáty a SMS, že nadávám na Prahu, která za nic nemůže. Já chápu, že Praha za nic nemůže, no a co, je to básnická licence.

Vraťme se ještě k Brownovi, máš doma nějaké gramofonové desky z té staré doby?

Nejsem sběratel, ale mám jednu, kterou jsem dostal k Vánocům v roce 1976 nebo 1977: The Best of James Brown. Tenkrát to vydal supráč a já v té době poslouchal Sweety, Sabbaty a Zepelíny. Brown byl pro mě něco zvláštního a líbilo se mi to. Když jsem začínali, tak to nikdo moc neznal. Když někdo nadnesl - nevím, jestli Roman Holý, nebo Zbořil: "Hele vole, ten Brown, to je bomba, ale vy to asi neznáte...," tak já říkám: "Jo, to je takovej ten dědek v kombinéze, co zpoceně vřeští. To mám doma."

A nedávný koncert v Praze na tebe zapůsobil jak?

Tak už jsem viděl lepší koncerty. Oni hrajou výborně a mně už to přijde jako krásný film s Marvanem. Taky to mám rád, podívám se na to, ale to těžiště mého vnímání už leží jinde. Uvědomil jsem si, jak je důležité umět včas odejít. Samozřejmě, mám-li srovnávat koncert Browna a Madonny, tak on vyhrává 100:0, Madonna je pro mě jako naleštěná klika od blázince. Mně se to vlastně líbilo z nostalgických důvodů a zároveň mně to sra..

Krásné bylo, jak tam jeden chlapík křičel: Neperte se, je tu naposledy.

To měl asi hlubokou pravdu. 

Výsledky ankety Nejlepší funky píseň najdete zde.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám